čtvrtek, 26. červen 2003

Rovnocení partneři

Napsal(a) 

Soubor Musica Florea oslavil deset let svého trvání zajímavým cyklem, k němuž také přizval několik hostů. Na březnovém koncertě, který se uskutečnil ve Španělském sále, vystoupila spolu s tímto tělesem mezzosopranistka Magdalena Kožená .

Od začátku bylo znát, že se Musica Florea skládá z lidí, kteří hrají rádi, že se v publiku sešli lidé, kteří rádi poslouchají tento soubor i barokní hudbu, a tak se z pódia do publika a naopak šířily tak pozitivní vlny, že celý večer nemohl dopadnout jinak než k naprosté spokojenosti všech. Vstupní Telemannova Ouvertura C dur "Vodní hudba" , v níž se hráči mohou "vyřádit" co se barokní gestiky týče (popis antického božstva, vodních nymf, přílivu a odlivu nebo tančících námořníků), se navalila na posluchače jako mořský příboj v podobě afektů, barokních tanců a všeho, co je pro ně charakteristické s takovou intenzitou, že se nad tím místy až tajil dech. A tak vlastně celý večer pokračoval dál. Výběr z Händelova díla La Lucrezia i árie Kleopatry z opery Giulio Cesare byly v podání Magdaleny Kožené neodolatelné. Drama, vášeň, zlobu a další emoce exponovala pěvkyně s obrovským zápalem a nepřehlédnutelným "sebe dávajícím" nasazením. Širokou škálu nálad vedla od plastických ploch, v nichž se mohl rozeznít její hlas zvláště v nižších polohách v celé své kráse, až do brilantně přednesených téměř ekvilibristických pasáží, navíc za vynikajícího a citlivého vedení bassa continua. Během večera také zazářila dvojice flétnistů Jana Semerádová a Marek Špelina v Telemannově Koncertu e moll pro zobcovou flétnu a traverso . Dílo, v němž se autor inspiroval lidovou hudbou, a jehož zvláště závěrečná věta je jaksepatří "zemitá", si hráči vysloveně užívali (především v rytmických nuancích). Jak se říká "podtrženo sečteno", na tomto večeru se sešli zcela vyrovnaní a sobě rovní hudební partneři. V případě Magdaleny Kožené o tom dnes snad již nepochybujeme, Musica Florea a její sólisté nás o tom stále víc a víc přesvědčují.

Dina Šnejdarová

Hudbě se věnuje přibližně od svých pěti let. Postupně prošla školením klavír-varhany-cembalo-dirigování-liturgická praxe-základy zpěvu a muzikologie (FF UK), souběžně s tím se řadu let věnovala klasickému baletu pod vedením nezapomenutelné Dagmar Špryslové a krátce též scénickému tanci (Vysokoškolský umělecký soubor, dnes Taneční centrum Praha). Její „hudební mámou“ se stala pedagožka Alena Kuklová, rodačka z Poličky, díky níž neztratila radost z hudby a přibližně v devíti letech objevila tvorbu 20. století, zejména Bohuslava Martinů a Bély Bartóka. Za průnik do hudebně-analytického myšlení vděčí varhanici Miroslavě Svobodové, za překonání obav z improvizace Jitce Chaloupkové (Konzervatoř České Budějovice). V muzikologii se soustředila na hudbu starších období. Pracovala jako zástupkyně šéfredaktora Harmonie, spolupracovnice ČRo Vltava, editorka koncertních programů FOK, knihovnice Hudebního oddělení NK ČR. V současné době se věnuje vzdělávání svých dvou dcer a hudební publicistice (Harmonie, Czech Music Quaterly, FOK, Česká filharmonie, Pražské jaro), provozuje též autorský Dinin nevyvážený blog (dinasnejdar.blogspot.cz). Jejím nej- autorem je již od dětství Johann Sebastian Bach.

Komentáře

Czech English French German Italian Portuguese Spanish

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam, poskytování funkcí sociálních médií a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.