Rovnocení partneři

Soubor Musica Florea oslavil deset let svého trvání zajímavým cyklem, k němuž také přizval několik hostů. Na březnovém koncertě, který se uskutečnil ve Španělském sále, vystoupila spolu s tímto tělesem mezzosopranistka Magdalena Kožená .

Od začátku bylo znát, že se Musica Florea skládá z lidí, kteří hrají rádi, že se v publiku sešli lidé, kteří rádi poslouchají tento soubor i barokní hudbu, a tak se z pódia do publika a naopak šířily tak pozitivní vlny, že celý večer nemohl dopadnout jinak než k naprosté spokojenosti všech. Vstupní Telemannova Ouvertura C durVodní hudba“ , v níž se hráči mohou „vyřádit“ co se barokní gestiky týče (popis antického božstva, vodních nymf, přílivu a odlivu nebo tančících námořníků), se navalila na posluchače jako mořský příboj v podobě afektů, barokních tanců a všeho, co je pro ně charakteristické s takovou intenzitou, že se nad tím místy až tajil dech. A tak vlastně celý večer pokračoval dál. Výběr z Händelova díla La Lucrezia i árie Kleopatry z opery Giulio Cesare byly v podání Magdaleny Kožené neodolatelné. Drama, vášeň, zlobu a další emoce exponovala pěvkyně s obrovským zápalem a nepřehlédnutelným „sebe dávajícím“ nasazením. Širokou škálu nálad vedla od plastických ploch, v nichž se mohl rozeznít její hlas zvláště v nižších polohách v celé své kráse, až do brilantně přednesených téměř ekvilibristických pasáží, navíc za vynikajícího a citlivého vedení bassa continua. Během večera také zazářila dvojice flétnistů Jana Semerádová a Marek Špelina v Telemannově Koncertu e moll pro zobcovou flétnu a traverso . Dílo, v němž se autor inspiroval lidovou hudbou, a jehož zvláště závěrečná věta je jaksepatří „zemitá“, si hráči vysloveně užívali (především v rytmických nuancích). Jak se říká „podtrženo sečteno“, na tomto večeru se sešli zcela vyrovnaní a sobě rovní hudební partneři. V případě Magdaleny Kožené o tom dnes snad již nepochybujeme, Musica Florea a její sólisté nás o tom stále víc a víc přesvědčují.

Sdílet článek: