Rossiniho Danajský dar

Jednu z nejprogresivnějších scén – Deutsche Oper – opoustil pokračovatel slavné éry režiséra Götze Friedricha, známý skladatel a dirigent Udo Zimmermann, který vloni nastupoval se smělými plány oživit uměleckou pověst slavného dědice někdejší Krollovy opery. Vedení Deutsche Oper bude dočasně svěřeno administrativnímu obsazení. Několik průkopnických činů (Nonova Intoleranza , Messiaenův Svatý František z Assisi ) zůstává v repertoáru scény dědictvím po Zimmermannovi.

Jako božský dar označila berlínská hudební kritika závěrečnou premiéru uplynulé sezony v Německé opeře – Rossiniho Semiramis . Málo známá monumentální scénická práce se stala dílem 75-letého italského dirigenta Alberta Zeddy . Ten Rossiniho kompozici také adaptoval v nové kritické verzi. Dal k nové inscenaci rozsáhlého díla potřebný impuls a sám je v Berlíně dirigoval. Semiramis zazněla opravdu v oslnivém nastudování. Jde o nebývale rozsáhlé, čtyřapůlhodinové dílo, které mohlo po téměř dvou staletích slavit zasloužený triumf.

Rossiniho melodický hit zazněl poprvé v Benátkách roku 1823. Autor byl tehdy pochválen, že učinil svým kompozičním výtvorem objevný čin. Dirigent Zedda v Berlíně prokázal, že životnost díla neumírá. Uměl si dobře poradit se zvukovou přehledností partitury i dramatickými zvraty děje. Hudební i dramatická lehkost vynikala také u sólistů, kteří pochopili spontánní výraz některých komických postav, jimž režisérka Kirsten Harms ponechala záměrně značnou volnost.

Stěžejní pěvecký zážitek v Semiramis spočívá na obsazení dvou titulních sopránových postav. Brilantně si s nimi poradily Darina Takova a Jennifer Larmore , zejména ve strhujících kaskádách koloraturních árií. Zdá se, že Semiranis bude nadále jen náročným obohacením nejvyspělejších operních souborů.

Sdílet článek:

Aktuální číslo

Nejnovější