András Schiff je dnes bezpochyby jedním z nejrenomovanějších světových pianistů. Jeho koncerty i nahrávky nesou vždy punc jedinečnosti – a nejinak tomu bylo i na klavíristově festivalovém recitálu 24. 5. ve Dvořákově síni pražského Rudolfina. Pro své vystoupení vybral umělec čtyři skladby – všechny v mollových tóninách – od dvou romantických skladatelů: Roberta Schumanna (který patří k Schiffovým „erbovním“ autorům) a Felixe Mendelssohna-Bartholdyho. Schiff vládne mimořádně senzitivním úhozem – jeho pianissimové kantilény znějí nenapodobitelně a jejich tichou a jemnou poezii jsme mohli nesčetněkrát obdivovat už v úvodních Mendelssohnových Variations sérieuses d moll, op. 54. Překvapení a možná i trochu pochybnosti vyvolávala však v této skladbě Schiffova hra v silnější dynamice – zvuk klavíru jako by ve forte ztrácel tvárnost. Vysvětlení této záhady poskytla programová brožura: Schiff hrál v Rudolfinu na koncertní křídlo značky Bechstein z roku 1921, tedy na nástroj, kterému bychom asi měli vzhledem k jeho věku odpustit jisté vrtochy. (Škoda že jsme se v textu nedozvěděli také důvody, které vedly umělce k tomu, že dal přednost muzeálnímu klavíru – údajně z majetku Wilhelma Backhause – před novodobým Steinwayem nebo Bösendorferem.) Také následující Schumannova Sonáta č. 1 fis moll, op. 11 nesla všechny znaky Schiffova pianistického mistrovství – jeho hra byla promyšlená a zároveň nesmírně muzikální, pokorná a plná fantazie, jeho pianissima byla jemná jak dech a nástroj mu zněl – vzdor onomu muzeálnímu handicapu – neobyčejně barevně. Stejně tak tomu bylo i v Mendelssohnově Fantasii fis moll, op. 28 a ve slavných Schumannových Etudách ve formě variací, op. 13, skladbách, jež uvedl Schiff po přestávce. Jejich provedení vyvolalo nadšený potlesk vstoje, za nějž se umělec poděkoval velkorysým počtem přídavků, a to včetně všech tří vět Italského koncertu J. S. Bacha. Schiff byl vloni nominován na Grammy Award 2013 za nahrávku Bachova Dobře temperovaného klavíru, jejíž ojedinělé zvukové i výrazové průzračnosti dosáhl klavírista mj. tím, že nepoužíval pravý pedál. O tom, že Schiff hraje Bacha skutečně naprosto bez pedálu, se mohli přesvědčit i posluchači v Rudolfinu – při interpretaci Italského koncertu zasunul pianista demonstrativně obě nohy pod židličku, aby bylo zjevné, že se pedálu opravdu ani nedotkne.
