neděle, 20. únor 2005

Referenční hostování slezanů

Napsal(a) 

Nejzajímavějším počinem koncertního vakua v době listopadového zájezdu České filharmonie bylo v Rudolfinu hostování Janáčkovy filharmonie z Ostravy (25. a 26. 11.) vedené jejím šéfem Petrem Vronským . Zvláště Janáčkův Taras Bulba byl virtuózně strhující, doslova referenční. Určitě by mohl být v mnohém pro pražské orchestry inspirující. Pro zpaměti dirigujícího Vronského je Janáček evidentně jeho krevní skupinou. Rozeznělá partitura mu nádherně zpívala, orchestr hrál s obrovským nasazením a byl perfektně připraven. Pro pražské publikum muselo být zajímavé setkání s málo hranou hudbou Rudolfa Kubína. Rozkošatělá hudba symfonické básně Maryčka Magdonova s úderným začátkem a romanticky vzníceným průběhem byla pro mě objevem a centralistické, sebestředné Praze by určitě prospělo seznámit se s celým cyklem Ostrava . V Beethovenově 4. klavírním koncertu G dur orchestr ukázal, že se pod pevným dirigentovým vedením umí pozoruhodně zkáznit a být citlivým partnerem. Bohužel Eugen Indjic , pianista s dobrým renomé, byl až příliš velkým zklamáním. Prsty jako by mu od prvních frází ztěžkly, bohatou pedalizaci bych očekával spíše u Liszta a Rachmaninova, a tak kontury i detaily byly rozmazány. Navíc mu scházela jakákoli "charismatická" jiskra. Dirigent se naštěstí nedal zatlačit do pasivity a výkon orchestru tím vynikl ještě více. Škoda, že tak zvaná "regionální" tělesa hrají v Praze buďto pouze v rámci festivalů Pražské jaro nebo Pražský podzim nebo když je domovský orchestr na turné.

Luboš Stehlík

Mým rodným městem jsou Pardubice, kde jsem se učil hrát na housle a violu. Housle a zpěv jsem studoval na Konzervatoři pro mládež s vadami zraku v Praze. V témže městě absolutorium oboru hudební věda na FF UK. Do pracovního procesu vstoupiv ještě před vysokou školou ročním pobytem v Pěveckém sboru AUS. Po skončení muzikologie, kde moji diplomovou práci vedl Petr Eben, nastoupil jsem v roce 1984 do knižní redakce nakladatelství Editio Supraphon. Od roku 1989 jsem působil několik let v Pěveckém sboru Českého rozhlasu. Po jeho vymazání z českého hudebního života  jsem se stal v roce 1994 členem týmu, později šéfredaktorem časopisu Harmonie, který se brzy stal nejlepším tištěným hudebním médiem České republiky. Jsem partnerem manželky nejlepší ze všech, otcem tří dětí a dědečkem (zatím) sedmi vnoučat.

Komentáře

Czech English French German Italian Portuguese Spanish

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam, poskytování funkcí sociálních médií a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.