úterý, 1. září 2015

Recitál na konci prázdnin

Napsal(a) 

Další pěveckou hvězdou v koncertní řadě Nachtigall Artists byla v Obecním domě (31. 8.) Kristine Opolais. Lotyšská sopranistka patří k těm, které agentura zve brzy po jejich prvních úspěších na nejvyšší možné úrovni mezinárodního operního dění – tedy jakmile se jako jedinečné osobnosti začnou dostávat do centra pozornosti v Metropolitní opeře, v La Scale a v divadlech ve Vídni, Londýně a Mnichově. Kristine Opolais na sebe v posledních dvou letech už na všech těchto scénách opakovaně upozornila, a to zejména v Puccinim a jako Rusalka. Program pro Prahu samozřejmě Dvořákovu Rusalku nemohl pominout – a skvělé bylo, že zazněla nejen světoznámá árie „o měsíčku“, ale také výstup Ó marno z druhého dějství, na pěveckých koncertech zdaleka ne tak častý. Byly to nejlepší položky velmi pěkného a velmi úspěšného debutu před publikem v Čechách. Zejména druhá z árií měla velkou přesvědčivost a strhující dramatický náboj; ale i u té frekventovanější bylo v jistotě a v prožitku znát, že je podepřena jevištní zkušeností. Po celý večer doprovázela rozšířená PKF-Prague Philharmonia s entusiasmem a spolehlivostí sobě vlastní. V intermezzech a tanečních scénách svůj stín však nepřekročila. Před orchestrem stanula mladičká ukrajinská dirigentka Oksana Lyniv, asistentka Kirilla Petrenka v Bavorské státní opeře. Nesporný talent. V projevu občas ještě trochu neuvolněná, ale muzikální, s dostatečným sebevědomím a již s evidentními zkušenostmi. Recitál otevřela scéna Desdemony z Verdiho Otella – Píseň o jívě a Ave Maria. Kristine Opolais má příjemný mladistvý, ale nijak naivní hlas, a to s lehce temnějším podbarvením a tedy již jasně slyšitelnými závažnějšími podtexty. Stejně jako ve scéně Margherity z Boitovy opery Mefostofeles, i u Verdiho ovšem k opravdové dramatické velikosti postavy ještě něco chybí – nejen trocha hlasu, ale pochopitelně také emocionální zázemí. Je nicméně zřetelné, že v tomto oboru je a bude sopranistka na správném místě. Jako Puccinho Manon a Čo Čo San pak opravdu zaujala. Její zpěv plyne hladce a sólistka má všechny předpoklady k intenzivnímu neodtažitému kontaktu s publikem.V druhé polovině koncertu, po Rusalce, následovala ještě dvě čísla z ruského repertoáru – nedlouhý a neznámý výjev z Čajkovského opery Opričnik a romance Jak je zde dobře Sergeje Rachmaninova. Pro pěvkyni evidentně důvěrně známý svět, včetně ruštiny. Odpovědí na bouřlivé přijetí byly dva populární a vděčné přídavky – lehce subretní Musetta z Pucciniho Bohémy a rozkošně plačtivě podaná Lauretta z jeho komické opery Gianni Schicchi. Jít poslední večer prázdnin při pětatřicetistupňovém horku na koncert se sice předem mohlo zdát trochu jako „za trest“, ale rozhodně to stálo za to – a zdaleka ne pouze proto, že byl sál příjemně klimatizován.

Petr Veber

Novinář, hudební a operní kritik, autor textů o hudbě a hudebnících, absolvent hudební vědy na Karlově univerzitě. Přes dvacet let byl zpravodajem ČTK zaměřeným na hudbu, kulturu a církve, od roku 2007 byl pak deset let v Českém rozhlase vedoucím hudební redakce stanice Vltava. Je jedním z průvodců vysíláním stanice D dur. Spolupracovníkem Harmonie se stal hned v počátcích existence časopisu. Přispíval a přispívá také do Lidových a Hospodářských novin a do Týdeníku Rozhlas. Je autorem knihy Václav Snítil a jeho půlstoletí české hudby. Klasickou hudbu považuje za nenahraditelnou součást lidského života. Nejenže za ní rád cestuje, ale také ji ještě stále rád poslouchá.

Komentáře

Czech English French German Italian Portuguese Spanish

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam, poskytování funkcí sociálních médií a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.