neděle, 28. prosinec 2008

První dámy

Napsal(a) 

Barbara Frittoli , první dáma sopránového oboru dnešní Itálie, přijela poprvé do Prahy kupodivu až ve svých jednačtyřiceti letech. Za doprovodu Českého národního symfonického orchestru a dirigenta Heiko Mathiase Förstera zpívala 11. 11. na koncertu v pražském Obecním domě hudbu Mozarta, Verdiho a Leoncavalla. Po matném výkonu orchestru a dirigenta v předehře k Beethovenově opeře Fidelio přišel naštěstí postupný vzestup, který vyvrcholil v árii Tu che le vanita z Verdiho Dona Carlose . Sametový hlas v zenitu se nacházející pěvkyně hladil ucho i v Mozartovi (koncertní árie Ah, lo previdi , Misero! O sogno! , Cosi fan tutte ), i když pár vysokých tónů ve forte bylo poněkud zneklidňujících.

O den později zpívala ve Španělském sále Pražského hradu Magdalena Kožená , první dáma současného českého vokálního umění, a svůj recitál věnovala první dámě Hradu, Lívii Klausové. Představila na něm podstatnou část své nové desky "Když mne stará matka" (viz recenze v HARMONII 11/2008). Na programu byly písně Schulhoffa, Ebena, Nováka, Janáčka, Martinů a Dvořáka. Zpěv paní Kožené hladil po srdci. Je neuvěřitelné, jak dokáže pracovat s významy slov, a již poněkolikáté se musím sklonit před jejím totálním propojením zpěvu a textu. Vrcholem večera byl pro mě podivuhodný cyklus šestadvacetiletého Vítězslava Nováka Pohádka srdce op. 8 , který věnoval své "rozmilé přítelkyni" Josefě Javůrkové, provdané Podhájské. Stylové byly i její tři písňové folklorní přídavky - Bartók, Dvořák a Janáček. Její stálý recitálový partner, klavírista Malcolm Martineau , hrál fantasticky.

Luboš Stehlík

Mým rodným městem jsou Pardubice, kde jsem se učil hrát na housle a violu. Housle a zpěv jsem studoval na Konzervatoři pro mládež s vadami zraku v Praze. V témže městě absolutorium oboru hudební věda na FF UK. Do pracovního procesu vstoupiv ještě před vysokou školou ročním pobytem v Pěveckém sboru AUS. Po skončení muzikologie, kde moji diplomovou práci vedl Petr Eben, nastoupil jsem v roce 1984 do knižní redakce nakladatelství Editio Supraphon. Od roku 1989 jsem působil několik let v Pěveckém sboru Českého rozhlasu. Po jeho vymazání z českého hudebního života  jsem se stal v roce 1994 členem týmu, později šéfredaktorem časopisu Harmonie, který se brzy stal nejlepším tištěným hudebním médiem České republiky. Jsem partnerem manželky nejlepší ze všech, otcem tří dětí a dědečkem (zatím) sedmi vnoučat.

Komentáře

Harmonie vychází za podpory

Ministerstvo kultury ČRNadace Český hudební fondNadace Leoše JanáčkaNadace Bohuslava Martinů

 

Naši partneři

Muzikus - magazín nejen pro muzikantyAlterecho - platforma pro současnou hudební kulturu

Chcete inzerovat? Máte dotaz?

+420 266 311 701

Novinky emailem

csenfrdeitptes

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam, poskytování funkcí sociálních médií a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.