úterý, 18. březen 2014

Prozářený kostel

Napsal(a) 

Sharon Kam, foto FOK Sharon Kamfoto: FOK
Agentura FOK nabídla dne 11. 3. 2014 v pražském Kostele sv. Šimona a Judy hodně silný zážitek – koncert izraelského tria Sharon Kam (klarinet) – Ori Kam (viola) – Matan Porat (klavír). Kostel, jehož interiér volá po renovaci a který má problematickou akustiku, byl prozářen doslova světovými výkony. Sharon Kam je členkou špičky svého nástroje a v Česku je poměrně častým hostem (Struny podzimu, Janáčkův máj, SOČR ad.), její bratr Ori je nejen členem prestižního Jerusalem Quartet, ale i uznávaným sólistou, a Matan Parat na vysoké úrovni snoubí talent klavíristy a skladatele.

Úvod patřil Mozartově hudbě. Trio Es dur KV 498 „Kegelstatt“  bylo zahráno kultivovaně, decentně a dominantní klarinet zněl proti mužné viole medově. Ještě více mě okouzlily Pohádky op. 132  Roberta Schumanna. Jednak zde nástroje už měly rovnoprávné postavení, jednak party umožnily více volnosti. Dialog klarinetu a violy s klavírem coby komentátorem i fundamentem byl vzorový a lepší podání jsem ještě neslyšel. Doslova hudební pohádka!

Ori Kam, Matan Porat, Sharon Kam, foto FOK Ori Kam, Matan Porat, Sharon Kamfoto: FOK
Symbolickým kontrapunktem k Schumannovi bylo trio Györgyho Kartága Pocta Robertu Schumannovi op. 15d. Drobné kusy byl sofistikovaně protkány expresivitou, emocemi, meditací a mnoha synergiemi.  Výrazný podíl na snovém vyznění měl pianista. Pro takovouto hudbu byl prostor kostela velmi vhodný.

Vrcholem večera byl bezpochyby cyklus Maxe Brucha Osm kusů op. 83. Jedinečná byla tónová kvalita tří nástrojů (klavír Bösendorfer, obrovská viola typově připomínala nástroje Gaspara da Salo), frázování, agogika… Klarinet a viola zde byly zcela rovnocenné a ve výrazu nejsvobodnější. Jen občas mohl bratr svou sestru v tónovém rozletu a opojnosti více následovat.  Souhra však byla dokonalá! V přídavku pak Sharon Kam ukázala, jak skvěle cítí a hraje tradiční jazz.

Luboš Stehlík

Mým rodným městem jsou Pardubice, kde jsem se učil hrát na housle a violu. Housle a zpěv jsem studoval na Konzervatoři pro mládež s vadami zraku v Praze. V témže městě absolutorium oboru hudební věda na FF UK. Do pracovního procesu vstoupiv ještě před vysokou školou ročním pobytem v Pěveckém sboru AUS. Po skončení muzikologie, kde moji diplomovou práci vedl Petr Eben, nastoupil jsem v roce 1984 do knižní redakce nakladatelství Editio Supraphon. Od roku 1989 jsem působil několik let v Pěveckém sboru Českého rozhlasu. Po jeho vymazání z českého hudebního života  jsem se stal v roce 1994 členem týmu, později šéfredaktorem časopisu Harmonie, který se brzy stal nejlepším tištěným hudebním médiem České republiky. Jsem partnerem manželky nejlepší ze všech, otcem tří dětí a dědečkem (zatím) sedmi vnoučat.

Komentáře

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam, poskytování funkcí sociálních médií a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.