Prostý prostor versus Hrubá hmota

Koncert nesl název Prostý prostor versus Hrubá hmota a jeho repertoár byl rozdělen na dvě části. V té první zazněla skladba Miroslava Srnky – ten byl koncertu osobně přítomen – Prostý prostor  pro violoncello a klavír. Ostatní kompozice zazněly v plném obsazení souboru Praesenz. Ta další, Im Angesicht des Zweiflers, patřila německému autorovi Sidneymu Corbettovi a poté zazněl aer  od Beata Furrera. Na závěr první části byla provedena skladba Rhymer‘s Ayre II  Jana Masanetze. Celá první část se nesla ve velmi tlumeném tónu všech tří nástrojů, které nepřekročily hranici piana. Jednotlivé expresionistické skladby pracovaly s pestrou škálou zvuků a hravě využívaly rozmanité barvy jednotlivých instrumentů.

Reto Staub, foto MusicOlomoucDruhá část večera byla nápadně experimentálnější a také výrazně hlasitější. Před jejím začátkem měl Richard Haynes zajímavý výklad o repertoáru souboru a o basklarinetu, na který v průběhu druhé části večera hrál. První kus Mirros Stratum  patřil mladému, nicméně velmi úspěšnému Američanovi, Timothy McCormackovi. Poslední kompozice ,allmählich aber die Gedanken einschläfernd‘  z pera Hannse Seidla patřila k vrcholným číslům programu. Kromě basklarinetu zněly zvuky fénu, televize nebo mixéru – projevy netradičních „instrumentů“ vytvářely působivé témbrové pásmo. Skladba, jejíž volný překlad je „pomalu, ale přece myšlenky uspávajíc“, chtěla upozornit na kontrast hluků dnešní doby a hudby. Autor také poukazoval na složité postavení samotného hudebníka v takovém světě.

Koncert s exkluzivním repertoárem se setkal s velkým ohlasem u publika a lze jej považovat za jeden z nejlepších celého festivalu.   

Sdílet článek: