Večer vpravdě spektakulární připravil festival Pražské jaro v inspirativních prostorách Anežského kláštera (24. 5.). Kanadská pianistka ruského původu Viviana Sofronitsky zde představila pět kladívkových klavírů z dílny Paula McNultyho, renomovaného stavitele replik historických nástrojů. Na pódiu se tak vedle sebe ocitly klavíry z let cca 1788 – 1846, jež se postupně, v chronologickém sledu, rozeznívaly pod pevným vedením pianistky Sofronitské. Neměnily se však pouze klavíry, měnily se také róby, originální modely návrhářky Heleny Fejkové. Mezičas při proměnách interpretky vyplňoval stavitel McNulty vtipnými a zároveň zasvěcenými komentáři ze „života“ daného nástroje.
Skladby zvolila umělkyně natolik šikovně, že si mohli posluchači na známých dílech dobře uvědomit, nakolik se jejich výsledná zvuková podoba liší od zvuku moderních nástrojů, jak odlišně, barevněji zní například Beethovenova Sonáta cis moll op. 27 č. 2, Mozartova Fantazie d moll KV 397či Schubertovo Impromptu č. 3 B dur op. posth 142. Pianistce se velice pěkně dařilo upozorňovat na zajímavá místa a počkat si na ně, přičemž někdy je zvýraznila významným pohledem do publika. (Přiznám se, že tento způsob kontaktu na mě po čase působil přebytečně, až rušivě.) Sólistka s jistotou provedla posluchače všemi zákoutími daných děl, snad jen s výjimkou vstupní členité Sonáty g moll Wq 65/17C. Ph. E. Bacha, která mohla být vystavěna přehledněji. Na druhou stranu a velmi překvapivě, téměř všechny rychlé sledy not a ozdoby vyzněly navzdory celkem příznivé akustice příliš slitě. Závěr celého koncertu patřil krátkým ukázkám na všech nástrojích, aby publikum ještě více proniklo do toho, co na který nástroj vyzní nejlépe. Největší atrakcí bylo bezesporu použití tzv. „tureckého pedálu“ v ukázce z Mozartova „Tureckého pochodu“ K 331 na kopii nástroje Conrada Grafa z počátku 19. století.
Nezvyklý koncert s náznaky divadla, pokud bychom vnímali šaty jako kostýmy a klavíry jako rekvizity, nepochybně vnesl do festivalového dění zpestření, ale také jistý druh poučení. Kolik z nás má možnost seznámit se v jediném večeru s takovým množstvím historických nástrojů? Je dobře, že festival dal kladívkovému klavíru tak velký prostor. Doufejme, že v příštích ročnících se dočkáme vydatného recitálu na jeden z těchto pozoruhodných nástrojů.
