Prodaná nevěsta v černém by se dalo nazvat výtvarné a režijní pojetí nového nastudování Smetanovy opery operním divadlem ve Stuttgartu, které je známo svými avantgardními a velmi netradičními přístupy k inscenování operních děl. Režisérka Andrea Breth se snažila za vydatné pomoci scénografa Karla Kneidela představit operu spíše v tragikomické rovině což je nakonec možné s větší mírou tolerance přijmout, ale zdali takový výklad koresponduje se Smetanovou hudbou, se stává otevřenou otázkou. Je noc a úvodní scénu zpívá velmi početný sbor oblečený do tmavých kostýmů vleže a občas se na neviditelný povel obrátí z boku na bok. Nemohu se mimoděk ubránit vzpomínce na inscenaci Prodané nevěsty před několika lety v Drážďanech, jejíž začátek byl velmi podobný se současným provedením ve Stuttgartu. Pomalu jsem temnému ladění scény přivyknul, a tak podstatně veseleji mi vyzněl ve druhém jednání výstup Vaška a Mařenky, která na malém jevišti předvádí svádivou hru, do které ohromeného chasníka šikovně vtahuje. V pijácké scéně pak Jeník doslova protančí dlouhým stolem vedoucím přes celou šíři jeviště mezi sedícími chlapy mlátícími půlitry do stolní desky. V závěrečném dějství vyleze Jeník dokonce na vysoký telegrafní sloup. Komedie je pod vedením zesláblého a několikrát do mdlob padajícího principála hrána velmi komorně, slovy Járy Cimrmana: ve třech lidech, ale pro zpestření pobíhá po jevišti několik hus a skrze kruh proskakuje malinký poník. Hudební nastudování maďarského dirigenta Stefena Soltésze v čele precizního orchestru bylo vskutku vynikající. Holandští představitelé Jeníka a Mařenky zvládali své party zcela bezproblémově. Albert Bonnema překvapil jistými výškami, notnou dávkou furiantství a hereckou virtuozitou. Eva-Maria Westbroek pak zaujala krásně zabarveným hlasem a vroucím přednesem. Kecala ztvárnil známý basista Wolfgang Probst naprosto lehce a s patřičným respektem. Tolik přesvědčivým už však nebyl Vašek Bernarda Schneidera , obzvláště v duetu s Mařenkou. Musím také připomenout vzorně sezpívaný sbor vedený Michaelem Albertem . Německé publikum se projevilo jako velmi svobodomyslné a i poněkud nezvyklé režijní pojetí a samozřejmě hudební kvalitu odměnilo neutuchajícím aplausem. Myslím ale, že u našeho konzervativního publika by takto černě pojatá inscenace neprošla.
