Procházka středověkem

Posluchač zaměřený na starou hudbu si přijde v nabídce Koncertního jednatelství FOK na své. V sezoně 2014-2015 měl prozatím na výběr čtyři koncerty špičkových domácích a zahraničních ansámblů specializovaných na středověk, renesanci, barok a dobové nástroje; další dva budou následovat v březnu a dubnu. Dne 20. ledna se v kostele sv. Šimona a Judy představil Tiburtina Ensemble, vedený sopranistkou Barborou Kabátkovou, s programem, který by bylo možné charakterizovat jako stručného průvodce historií středověké vícehlasé hudby. Zazněly tu zpěvy, zapsané v hudebně teoretickém traktátu Musica enchiriadis z 9. století a akvitánská tvorba, dochovaná ve čtyřech rukopisech ze 12. století, pocházejících z kláštera St. Martial v Limoges, (obojí jako příklady nejranější západní polyfonie – dvouhlasého organa), dále hudební ukázky z Codexu Calixtinu,  který je uložen v archivu katedrály v Santiagu de Compostella a v němž jsou zaznamenány nejstarší známé tříhlasé skladby, a nakonec reprezentativní výběr z kompozic, které vytvořili skladatelé, působící ve 12. a 13. století při pařížské katedrále Notre Dame –  Leoninus, Pierre Abélard, Pérotin (první autor čtyřhlasých kompozic)  a Philippe le Chancelier, jehož a Pérotinova Beata viscera (conductus – píseň s duchovním nebo moralizujícím textem) nahradila ve finálním znění programu jednu z Pérotinových skladeb, které bylo zapotřebí zčásti vypustit a vyměnit za jiné vzhledem k onemocnění jedné z členek souboru. Ansámbly, které se v současné době věnují provozování středověké vokální hudby, se většinou buď přidržují interpretačního kánonu, který vznikl v 19. století v okruhu benediktinského opatství ve francouzském Solesmes a dnes může (ale nemusí) při poslechu působit poněkud  odtažitě a akademicky. Nebo experimentují se zvukem v závislosti na současném stavu vědění a představách o nepřerušených vazbách středověké a dnešní hudby, zprostředkovaných východoevropským folklorem (a orientální tvorbou). Některé soubory, zejména v Anglii, stojí interpretačně mezi těmito dvěma póly (efektní využití barev syrově znějících vyšších hlasů). Tiburtina Ensemble patří spíš do první skupiny – aniž by vzbuzoval dojem odstupu nebo dokonce chladu. Pro jeho projev je naopak charakteristická živost – a spolu s ní i vnitřní klid. Posluchač si neodnáší jen vjem technicky dokonale připraveného uměleckého zážitku (všechny členky souboru se věnují sólovému zpěvu), nýbrž i prožitek povzbuzení.  Podobně jako při meditaci – v tomto případě je ovšem očistné ponoření se do sebe sama navozeno hudbou přes zdánlivou jednoduchost sazby kompozičně složitou a na poslech a soustředění náročnou – velké plus středověkého repertoáru v porovnání s běžnou, chtěně prostou „ambientní“ tvorbou. Z tohoto pohledu je každý koncert Tiburtina Ensemble zážitkem, který by si měl dopřát ten, kdo se chce oprostit od všedních starostí na vyšší úrovni. Navíc si odnese poučení o repertoáru, který – stejně jako renesanční hudba – není v našem hudebním provozu dostatečně frekventovaný; Tiburtina Ensemble má v tomto ohledu velké zásluhy.

Sdílet článek: