Soubor Collegium Marianum si letos připomíná 20 let svého působení. A jenom letmý výčet jeho aktivit stojí za pozornost – objevné koncerty české barokní hudby, ze kterých vzešly podobně premiérové nahrávky, vysoký standart při provádění skladeb světového repertoáru, vazba na křesťanské kořeny a liturgický rok v hudbě, záliba v divadle a divadelnosti a řada koprodukčních projektů na Letních slavnostech staré hudby. V návaznosti na Týnskou školu, kterou rovněž založila „rodina Semerádových“ vznikl jeden z pevných bodů domácí scény staré hudby, který nenabízí jednorázové projekty, ale promyšlenou kontinuální činnost. To všechno symbolizoval i slavnostní program, vedený jako mimořádný projekt letošních Barokních podvečerů: provedení pastorální opery Acis a Galatea Georga Friedricha Händela. Projekt měl svou úspěšnou premiéru v Německu a jeho pražské provedení byl bonus pro domácí příznivce.
Krátká opera či spíše operka o dvou dějstvích vychází z Ovidiových proměn, první verzi složil Händel jako třiatřicetiletý roku 1718 – a byla to jeho prvotina na anglický text. Díky vděčnému pastorálnímu zvuku hobojů, menším nárokům na vokální party i komorní délce patří Acis a Galatea od doby svého vzniku k nejčastěji uváděným, jak upozorňoval průvodní text v programu. A dílo se tak blíží například Pergolesiho La serva padrona z roku 1733, kterou kdysi Collegium Marianum také provedlo.
Samotná produkce v divadle ABC byla po mém soudu šťastným spojením autentičnosti a nadhledu. Klíčem k představení byl jemný humor, který dílo odlehčil, ale nikterak nesrážel. Nejde o velké händelovské plátno jeho pozdějších italských oper ani o tragický příběh dvou milenců. A nejznámější číslo, duet Happy we, je vtipně roztomilý a netřeba v něm hledat osudovost lásky a rozmary Štěstěny.
Po vokální stránce stálo představení na velmi mladých hlasech, zejména na dívčím sopránu Patricie Janečkové v roli Galatey. Devatenáctiletá vítězka soutěže Talentmania vládne krásným přirozeným sopránem a doufejme, že v záplavě nabídek různé úrovně od opery po šoubyznys najde dost prostoru a odvahy skutečně dozrát k dokonalosti. Hostující tenorista Benedikt Kristjánsson jako Acis tak výraznou přírodní barvou nevládne, ale ocenit se dal výraz i smysl pro styl. Barytonista Tomáš Král zvolil pro jedinou árii Polyféma spojení hrozivosti a mírné komediální nadsázky – přesně v duchu celého představení. Flétnistka Jana Semerádová nejen udávala takt jako umělecká vedoucí, ale jakoby propůjčila celé produkci jednotného ducha.
Hlavní jevištní zajímavostí bylo avízované spojení s loutkohereckým souborem Buchty a loutky a režie Víta Brucknera. Na scéně divadla ABC skutečně bylo malé divadlo na divadle a v některých scénách byli v prostoru divadélka vidět pěvci jen do půli těla. Pro jednotlivé árie museli vystačit s několika dobře zvolenými gesty, ale méně bylo více. Pěveckým scénám dotvářeli vtipný kolorit motýlci, květinky, ovečky či ptáci. A právě na nich bylo poznat, že i tyto drobné oživující rekvizitky nejsou jen popisné a jsou vedeny citlivou rukou profesionálních loutkoherců. Operka tak dostala i v lyrických pasážích milou nadsázku, a naopak zabití Acise bylo možné v loutkovém světě vyjádřit s drsnou názorností. I závěrečná pointa, kdy je zabitý milenec Galatey proměněn v pramen vody, byla opět proměněna do kulis loutkového divadla. Křehké spojení barokní gestiky a lidového loutkového divadla by u závažnějšího díla možná tak nefungovalo. Ale tady vyšlo mistrně možná i proto, že každá strana z toho svého světa trochu ubrala ve prospěch toho druhého. Přípitek čistou vodou, který byl nakonec nabídnut i publiku, by mohl být symbolickým přípitkem souboru Collegium Marianum k jejich výročí. Ať se mu dále daří udržet kvalitu, styl i nadhled!
