neděle, 8. červen 2003

Příliš mnoho not

Napsal(a) 

Příliš mnoho not Příliš mnoho not
Pátý abonentní koncert Pražské komorní filharmonie 17. 3. v pražském Rudolfinu měl jedno prokletí - stopáž. Byl prostě příliš dlouhý.

Napsat, že v úvodní Wagnerově Siegfriedově idyle se orchestr dobře rozehrál, by bylo málo. S požitkem jsem naslouchal kultivovanému zvuku smyčců a barevné homogennosti, kterou za téměř deset let trvání Jiří Bělohávek v mladých muzikantech vypěstoval. Pak však přišel na řadu Dvojkoncert pro violoncello, klavír a orchestr od Jiřího Gemrota (1957). Skladateli se podařilo vtělit do not nejen mnoho krásné hudby, ale také mnoho "zbytečných not", jak by řekl klasik. Bylo to zajímavé, vůči posluchači sympaticky vstřícné, ale natahování a přežvykování hudební materie leckoho unavilo. Výkony mladých sólistů, cellisty Jeremyho Findlaye a pianistky Eleny Braslavské , potěšily, i když klavíristka svého partnera technicky jednoznačně převyšovala. Hlavní hvězdou byl už v Čechách známý trumpetista Sergej Nakarjakov , virtuos, kterému jsou trumpetové mantinely úzké. Proto s oblibou hraje úpravy koncertů pro jiný nástroj. Tentokrát přijel s původně Fagotovým koncertem od Mozarta a zahrál jej bravurně, bezchybně, ale nějaký hluboký prožitek v tom nebyl. Čekání na vrchol večera se naplnilo až po přestávce Schumannovou Třetí symfonií Es dur , kterou zahrál orchestr pod pevným a inspirativním Bělohlávkovým vedením báječně. Až teď se dostavil hluboký prožitek a publikum to vycítilo.

Luboš Stehlík

Narodil se 20. dubna 1957 v Pardubicích. Housle a zpěv studoval na Konzervatoři pro mládež s vadami zraku v Praze. V témže městě absolvoval obor Hudební věda na FF UK. Do pracovního procesu vstoupil ještě před vysokou školou ročním pobytem v Pěveckém sboru AUS. Po skončení hudební vědy, kde jeho diplomovou práci vedl Petr Eben, nastoupil coby redakční benjamínek v roce 1984 v nakladatelství Editio Supraphon – oddělení knih o hudbě,  kde redigoval ledacos, od Encyklopedie jazzu a moderní populární hudby až po Cimrmana v říši hudby. Po roce 1989 působil několik let v Pěveckém sboru Českého rozhlasu. Po jeho  vymazání z českého hudebního života se stal v roce 1994  nejdříve redaktorem a poté šéfredaktorem časopisu Harmonie, který se brzy stal nejlepším tištěným hudebním médiem České republiky. Je partnerem nejlepší manželky ze všech, otcem tří dětí a dědečkem raději nespecifikovaného počtu vnoučat.

Komentáře

Czech English French German Italian Portuguese Spanish

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam, poskytování funkcí sociálních médií a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.