neděle, 8. červen 2003

Příliš mnoho not

Napsal(a) 

Příliš mnoho not Příliš mnoho not
Pátý abonentní koncert Pražské komorní filharmonie 17. 3. v pražském Rudolfinu měl jedno prokletí - stopáž. Byl prostě příliš dlouhý.

Napsat, že v úvodní Wagnerově Siegfriedově idyle se orchestr dobře rozehrál, by bylo málo. S požitkem jsem naslouchal kultivovanému zvuku smyčců a barevné homogennosti, kterou za téměř deset let trvání Jiří Bělohávek v mladých muzikantech vypěstoval. Pak však přišel na řadu Dvojkoncert pro violoncello, klavír a orchestr od Jiřího Gemrota (1957). Skladateli se podařilo vtělit do not nejen mnoho krásné hudby, ale také mnoho "zbytečných not", jak by řekl klasik. Bylo to zajímavé, vůči posluchači sympaticky vstřícné, ale natahování a přežvykování hudební materie leckoho unavilo. Výkony mladých sólistů, cellisty Jeremyho Findlaye a pianistky Eleny Braslavské , potěšily, i když klavíristka svého partnera technicky jednoznačně převyšovala. Hlavní hvězdou byl už v Čechách známý trumpetista Sergej Nakarjakov , virtuos, kterému jsou trumpetové mantinely úzké. Proto s oblibou hraje úpravy koncertů pro jiný nástroj. Tentokrát přijel s původně Fagotovým koncertem od Mozarta a zahrál jej bravurně, bezchybně, ale nějaký hluboký prožitek v tom nebyl. Čekání na vrchol večera se naplnilo až po přestávce Schumannovou Třetí symfonií Es dur , kterou zahrál orchestr pod pevným a inspirativním Bělohlávkovým vedením báječně. Až teď se dostavil hluboký prožitek a publikum to vycítilo.

Luboš Stehlík

Mým rodným městem jsou Pardubice, kde jsem se učil hrát na housle a violu. Housle a zpěv jsem studoval na Konzervatoři pro mládež s vadami zraku v Praze. V témže městě absolutorium oboru hudební věda na FF UK. Do pracovního procesu vstoupiv ještě před vysokou školou ročním pobytem v Pěveckém sboru AUS. Po skončení muzikologie, kde moji diplomovou práci vedl Petr Eben, nastoupil jsem v roce 1984 do knižní redakce nakladatelství Editio Supraphon. Od roku 1989 jsem působil několik let v Pěveckém sboru Českého rozhlasu. Po jeho vymazání z českého hudebního života  jsem se stal v roce 1994 členem týmu, později šéfredaktorem časopisu Harmonie, který se brzy stal nejlepším tištěným hudebním médiem České republiky. Jsem partnerem manželky nejlepší ze všech, otcem tří dětí a dědečkem (zatím) sedmi vnoučat.

Komentáře

Czech English French German Italian Portuguese Spanish

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam, poskytování funkcí sociálních médií a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.