Letošní Podzimní festival duchovní hudby zřejmě de facto skončil koncertem 10. října, nedlouho po zákazu „převážně vokálních koncertů“. Na tuto formulaci ve svém úvodním slovu odkázal i dramaturg Petr Daněk – tvrdící, že dle výkladu Ústavu pro jazyk český se opatření vztahuje na koncerty obsahující zpěv pře-vážně neboli více než vážně. Původní program souboru Ensemble Inégal, Mariánské nešpory Claudia Monteverdiho, tedy musel byl nahrazen výběrem vokální a instrumentální hudby Monteverdiho i jeho současníků a dalších stylově spřízněných skladatelů. I tak ale byly provedeny tři části ze zmíněných nešpor. Sbor, tedy „pře-vážný“ element, v kostele Panny Marie Sněžné v Olomouci ovšem absentoval.
Těžiště večera spočívalo ve tvorbě Claudia Monteverdiho – jeho Toccata z roku 1607 posloužila jako entrée koncertu podobně jako fanfárové předehry jeho hudebních příběhů, které založily tradici opery. Monteverdiho kolega Francesco Usper (1561–1641) byl zastoupen přívětivou Sonatou a 8 a due chori s pozoruhodným duetem cinků (Richard Šeda, Alma Mayer) ve skvělé souhře. Jednou z provedených částí Monteverdiho Mariánských nešpor pak byla Píseň písní Pulchra es pro dva soprány (Gabriela Eibenová a Pavla Radostová). Lehce odlišné barvy hlasů interpretek se dobře doplňovaly a na pozadí doprovodu basso continuo vykreslovaly klenuté dynamické oblouky i jemné detaily.
Benátského skladatele a varhaníka Giovanniho Picchiho (1571–1643) představila stručná Canzon Decima Nona a Doi Chori ze sbírky Canzoni da sonar con ogni sorte d’istromenti. Hybnou, hustší, jasněji konturovanou skladbu oživil výrazný sólistický cink Richarda Šedy v dialogu s houslemi Lenky Torgersen.
Další tvůrčí osobností večera byl český skladatel Samuel Capricornus (1628–1664), který v Bratislavě uváděl hudbu mimo jiné Claudia Monteverdiho. 10. října zazněly tři Capricornovy skladby, dvě z nichž pocházely z jeho sbírky Continuatio der Tafelmusik. Živá, sofistikovaná hudba Samuela Capricorna skýtala mnohé z nejzajímavějších momentů večera. Capricornus neotřele pracuje s jednotlivými instrumentálními sekcemi, rozvíjí melodie v různých partech, řetězí a vrství je v kánonech a pro vybrané nástroje předepisuje poutavá sóla. Zároveň se však jeho hudba vyznačuje přehlednější fakturou a výrazněji koncertantním zaměřením – zejména ve srovnání s ostatními autory tohoto programu. Místy zase zvukově předjímá pozdější komorní styl smyčcového kvartetu. Capricornus ve své hudbě také často přepíná nálady, aniž by však měnil fakturu. Ensemble Inégal ve výborné interpretaci provedl skladbu Sonata tertia mimo jiné s invenčním partem pro sólovou violu (Elen Machová). Výrazné, jasně konturované melodické oblouky zazářily také v kompozici Sonata quarta s koncertantním dialogem houslí (Lenka Torgersen) a violy (Elen Machová) a náročnými party po violu da gamba (Hana Fleková). Tyto místy až virtuózní pasáže odehráli zúčastnění interpreti s lehkostí a bez zaváhání, ve skvělé souhře. Jako předposlední skladba večera pak byla uvedena jeho Sonata a 8 pro velké obsazení, v níž prosvítaly odrazy pozdějších Vivaldiho hutných instrumentálních koncertů, náročné nástrojové party i živost podpořená výraznými trombony.
Druhým příspěvkem z původně plánovaných Mariánských nešpor bylo Duo Seraphim pro trojici tenorů – uvedené jako „volání andělů na sebe navzájem.“ Tento dialog citlivě provedli Hasan El Dunia a Jakub Kubín v precizní, vyvážené interpretaci s množstvím ozdob. Zpěváci si hudbu plynule předávali a citlivě dynamicky odstínili všechny tři party (s třetím vokalistou Janem Mikuškem), čímž v závěru společně vystavěli jeden velký, klenutý „nad-hlas“.
Oslavný, až fanfárový element opět přinesla Canzon primi toni a 8 a due chori Giovanniho Gabrieliho v přehlednější faktuře, zatímco Sonata a 8 Claudia Monteverdiho se nesla ve vážnějším duchu se zastřenějším zvukem.
Večer uzavřela Monteverdiho mariánská litanie Sopra „Sancta Maria ora pro nobis“ z Mariánských nešpor. Základním znakem této skladby je dichotomie citově vyrovnaných, klidných sopránů s rovnými vokálními liniemi v popředí a květnaté, místy až příjemně neklidné hudby instrumentálních sekcí za nimi. Zmínit je třeba zejména hopsavé houslové dvojsólo, zajímavé detaily v žestích a doprovodný part cinků. Tyto precizně odehrané party pod citlivým vedením Adama Viktory podle všeho uzavřely celý letošní Podzimní festival duchovní hudby. Jeho letošní edice, byť v omezeném rozsahu, přesto již tradičně přinesla řadu pozoruhodných produkcí a silné hudební výkony.
