čtvrtek, 21. březen 2019

Překvapení v rukou Romana Patočky

Napsal(a) 

 , foto Filip Jandourek foto: Filip Jandourek

Osmnáctého března zazněl v Dvořákově síni Rudolfina pod taktovkou Petra Altrichtera koncert Symfonického orchestru Českého rozhlasu. První polovina večera byla věnována hudbě nejvýznamnějšího arménského skladatele 20. století Arama Chačaturjana, jehož originální tvorba nesporně je srovnatelná významem i jazykem se špičkou tehdejší evropské hudební moderny. Ač žil a tvořil v rámci Sovětského svazu, jenž projevy vymykající se doktríně socialistického realismu tvrdě kritizoval i postihoval, na rozdíl od Prokofjeva či Šostakoviče své harmonické, rytmické a melodické „šišatosti“  úspěšně uhájil s odkazem na tradice arménské lidové hudby.

 , foto Filip Jandourek foto: Filip Jandourek

Jeho hudba je stále účinná nejen svou barevnou exotičností a svým temperamentem, ale především bohatostí hudebních nápadů. Úvodní Adagio z baletu Spartakus zaznělo s téměř smyslnou podmanivostí. Vrcholem celého večera pak bylo provedení Houslového koncertu Romanem Patočkou. Tento koncert i díky umění Davida Oistracha, jemuž byl věnován, zazníval záhy úspěšně na světových pódiích, a to i v repertoáru dalších předních houslistů. Roman Patočka je jeden z těch vzácných umělců, kteří nejsou „pouhými“ špičkovými houslisty. Jeho přístup není hledáním způsobů, jak se ukázat sám co nejoriginálnějším, ale až nezvykle pokorným hledáním podstaty hudebního sdělení skladby a přesvědčivého předání posluchači. To je mnohem náročnější, ale v důsledku i účinnější než leckterá na efekt vykonstruovaná interpretační pseudooriginalita.

Allegro con fermezza  se svým typickým rytmickým základním motivem a kontrastními plochami bylo i díky zaujatě hrajícímu orchestru („Rozhlasáci“ jsou stále lepší!) provedeno s jiskřivou brilancí. Možná žestě byly občas silnější, než by šestnáctiny sólisty potřebovaly, ale to může být i akustikou sálu. Patočka zahrál původní velmi obtížnou a relativně dlouhou originální kadenci autora, kterou Oistrach většinou nahrazoval svou kratší a jednodušší verzí. Andante sostenuto Oistrach hrával svým typickým hutně robustním sonorním zvukem, a ostatní houslisté jeho sugestivitě snadno podléhali. Patočka objevil v partituře další dimenzi a zahrál větu s překvapivě něžně jímavou lyričností. Podobně i Allegro vivace nebylo obrazem divokého horala s kinžálem v zubech, ale apoteóza projasněné lehkosti, radosti a veselí. Toto provedení bylo pro mne objevným překvapením a možná nejzajímavějším pojetím tohoto koncertu. Aplaudujícímu publiku umělec poděkoval virtuózním přednesem Danse des ombres ze Sonáty č. 2 E. Ysaÿe.

 , foto Filip Jandourek foto: Filip Jandourek

Po přestávce zazněla rozsáhlá suita z baletu Labutí jezero Petra Iljiče Čajkovského. Přiznám se, že přes její bezchybnou interpretaci byly pro mne zvláště některé její části k nepřečkání. Výjimku tvoří slavná baletní scéna se sóly houslí, cella a harfy, kterou v divadle v takové kvalitě lze těžko slyšet i kvůli ohledům hráčů na rytmus pohybu tanečníků. Bohužel v programu nebylo uvedeno obsazení orchestru, ale zvláště koncertní mistr mne zaujal krásným tónem a zde velmi působivým intenzivním vibratem. Nevím, co vedlo dramaturgii k zařazení Čajkovského populárních melodií, vzhledem k duchu první poloviny koncertu bych pokládal za daleko vhodnější, lepší a přiměřenější například suitu z nějakého baletu Sergeje Prokofjeva.

Pravoslav Kohout

Narodil se 27. 11. 1943 v Praze. Otec byl cellista (Smetanovo kvarteto) a matka klavíristka. Od 6 let se učil na housle u prof. dr. Josefa Micky, později u něj na Pražské konzervatoři. R. 1962 byl přijat na AMU (prof. dr. Alexandr Plocek), od r. 1963 do r. 1969 studoval na Moskevské konzervatoři P.I.. Čajkovského u prof. Galiny V. Barinové. Po povin. vojen. službě (1969 AUS) byl členem PKO (Pražského komor. orch. bez dirig.) .R.1972 založil Nové smyčcové kvarteto a v témže roce se stal prof. Teplické konzervatoře, odkud r. 1974 přešel na Plzeňskou konzervatoř. Následkem autohavárie r. 1975 ukončil koncertní činnost (kvarteto pokračovalo s primariem P. Hůlou jako Kocianovo kvarteto). V následujících letech byl pedagogem na Escuela Superior de Música y Dansa v Mexiku, LŠU Voršilská v Praze, Keski-Suomen konservatorio a Mikkelin musiikkiopisto ve Finsku. R. 1992 zpracovával v Praze spec. zadání MŠMT ČR na téma vysokého uměl. školství. Tehdejší hrozba zrušení základního uměleckého školství jej přiměla stát se r. 1993 ředitelem ZUŠ (Praha Smíchov), v letech 1993-2012 byl předsedou Ústřední umělecké rady ZUŠ ČR. 2009 mu byla udělena cena AZUŠ ČR „Za významný přínos atd.“ Po několika operacích levé ruky, od r.1981 do r. 1992 opět občas koncertoval. Od r. 2016 je členem neformální skupiny „Pondělníci“. Nyní se věnuje pouze skladbě a hudební publicistice. Jeho celoživotním koníčkem je tvorba karikatur, koláží a slovních hříček.

Komentáře

Czech English French German Italian Portuguese Spanish

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam, poskytování funkcí sociálních médií a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.