Pod taktovkou Serge Bauda se pražstí symfonikové mohli ještě víc vymanit s tradičního symfonického zvuku – některé jazzově laděné části zněly možná zbytečně usedle. Zrovna tak by neškodilo, kdyby se i tento lehčí repertoár prováděl s větší precizností, jak to umějí světové orchestry. Přesto to byla velmi vydařená tečka. Jistě by bylo možné si představit virtuóznější provedení, koncert ale působil svěžím a sympatickým dojmem. Navíc to byla dobrá příležitost pro orchestrální hráče (kromě saxofonisty jsou všichni členy FOKu) a vzácná ukázka toho, že se dá udělat „koncert přitažlivý pro posluchače“ i z kusů, které zdaleka nepatří k nejpopulárnějším. Nemluvě o tom, že generální zkouška byla plná nadšeně aplaudujících středoškoláků.
