Přehlídka dechových nástrojů
Koncert Symfonického orchestru hl. m. Prahy FOK nabídl 12. dubna skvěle sestavebý program z menších koncertních kusů pro dechové nástroje. Začal skladbou koncipovanou jako pocta Debussymu, která věrně imituje impresionistický styl, a nechybí jí ani typická rytmická živost. Pro tuto komorně laděnou Symfonii dechových nástrojů Igora Stravinského je Smetanova síň Obecního domu ale přece jen příliš veliká. Následovala Rapsodie pro klarinet a Rapsodie pro saxofon Clauda Debussyho. Málokdo vůbec ví, že by někdo jako Debussy mohl napsat něco pro saxofon - typické to není a dílo opravdu vzniklo na objednávku. Pohybuje se na hraně mezi impresionismem a blues, což
Roman Fojtíček přesně vystihl. I Rapsodie pro klarinet dovedně využívá specifických možností nástroje - stajně jako interpret
Vlastimil Mareš . Fagotista
Lumír Vaněk působí sympatickým a výrazným dojmem už když se objeví na pódiu. A spolu s klarinetistou
Jaroslavem Markem provedli
Duett - Concertino Richarda Strausse s potřebnou brilancí i důstojností. Obzvlášť milým překvapením byl
Koncert pro dva hoboje a orchestr holandského skladatele Alexandera Voormolena z roku 1933 - mistrně využívá všech poloh typických pro hoboj. Kadence první věty byla vtipným dialogem obou sólistů,
Liběny Séquardtové a
Jurije Likina , druhá věta nádhernou kantilénou, třetí připomínala to nejlepší z filmové hudby z třicátých let. Koncert uzavírala Bernsteinova "autorská" suita z
West Side Story . Není to zdaleka jen soubor melodií, ale dobře komponovaný průřez celým příběhem - s velmi rafinovanou instrumentací.
Pod taktovkou Serge Bauda se pražstí symfonikové mohli ještě víc vymanit s tradičního symfonického zvuku - některé jazzově laděné části zněly možná zbytečně usedle. Zrovna tak by neškodilo, kdyby se i tento lehčí repertoár prováděl s větší precizností, jak to umějí světové orchestry. Přesto to byla velmi vydařená tečka. Jistě by bylo možné si představit virtuóznější provedení, koncert ale působil svěžím a sympatickým dojmem. Navíc to byla dobrá příležitost pro orchestrální hráče (kromě saxofonisty jsou všichni členy FOKu) a vzácná ukázka toho, že se dá udělat "koncert přitažlivý pro posluchače" i z kusů, které zdaleka nepatří k nejpopulárnějším. Nemluvě o tom, že generální zkouška byla plná nadšeně aplaudujících středoškoláků.
