Události roku 2006, kdy se slavilo 150. výročí skladatelova narození, zviditelnily 27. leden jako Mozartovy narozeniny. Tehdy se konaly koncerty po celé Evropě, ten hlavní gala v Salcburku, a jeden také ve Stavovském divadle. Vznikla tak jakási malá tradice narozeninového (gala)koncertu, jehož program se ale nedaří naplnit vždycky uspokojivě. Už se párkrát ukázalo, že když se hraje celý večer Mozart s orchestrem Národního divadla a jedinou sólistkou z domácích řad, nemusí být výsledek ideální.
Letos se neopakovaly všechny chyby z loňska, ale některé otazníky zůstávají. Mozarta hrálo Collegium 1704 na dobové nástroje pod taktovkou Václava Lukse – předehry k Figarově svatbě , Divadelnímu řediteli , Così fan tutte a baletní hudba z Idomenea měly velkou muzikantskou živost a zajímavý zvuk. Méně jistěji už ale působil orchestr v doprovodech. Pěveckým lákadlem byl slovenský tenorista Pavol Bršlík , respektive Breslik , jak se píše v programech světových operních domů. Technicky výborně disponovaný lyrický tenor přednesl árii Dona Ottavia z Giovanniho i Ferranda z Così fan tutte, dále árie z Idomenea a Únosu ze serailu – a druhou Ottaviovu árii jako přídavek. Jenže – Mozart má skvělé árie pro všechny typy hlasů, pokud se ale vyberou ty z jednoho oboru, vnucuje se dojem, že jsme slyšeli pětkrát za sebou Dona Ottavia. Navíc jsem byl překvapen, že Breslikův hlas zní mírně opotřebovaně, že musí technikou zachraňovat i ty pasáže, kde by měla zasvítit barevná plnost tónu.
Druhou pěvkyní večera byla sopranistka Marie Fajtová , jejíž hlas zněl mohutněji a čerstvěji, ale v exponovaných výškách ostře a neměl vždy potřebnou technickou jistotu. Ale především, zpívala čtyři opravdu rozsáhlé árie, či spíše scény, počínaje Konstancí (Martern aller Arten ) přes Donnu Annu až po Fiordiligi (Come scoglio ) z Cosi fan tutte. Měla tedy vlastně větší prostor než hlavní host večera. Nevím, kdo všechno mluvil do dramaturgie – ale i daleko lepší a slavnější pěvci dělají programy kratší. Již tak dlouhý program o půl hodiny posunulo úvodní předávání Cen Komerční banky s velkorysým ceremoniálem, včetně proslovů oceněných laureátů v oboru balet, činohra a opera. I to spíš utvrzovalo v dojmu, že Mozartovy narozeniny je akce, kterou si pořádá Národní divadlo samo pro sebe a posluchač to musí zkrátka vydržet. Mám dojem, že jednoznačnějšího výsledku by se dosáhlo, kdyby se 27. ledna konalo normální představení některé z Mozartových oper, obohacené o pozoruhodné hostující pěvce.
