pondělí, 18. březen 2019

Pražský filharmonický sbor roste dál, předvedl to i na Brucknerových motetech nebo Ebenovi

Napsal(a) 

 , foto PFS foto: PFS

Pražský kostel sv. Šimona a Judy ve čtvrtek 14. března zaplnili nejen posluchači, ale především hudba Petra Ebena, Carla Orffa a Antona Brucknera. Acappellový večer Pražského filharmonického sboru otevřel Řecký slovník pro sóla, ženský sbor a harfu Petra Ebena z roku 1974. Autor v něm pracuje s minimem slov, avšak hudebně charakterizuje základní pojmy doprovázející lidský život – hrdost, ctnost, boj, lásku a přátelství, hněv, smrt, bolest, radost a štěstí. Skladatel se nechal inspirovat a okouzlit řečtinou, v níž zaznívají jednotlivá slova jako výkřiky. Každá z devíti částí je jiná – Láska a přátelství jsou lyrické a vyjadřují spočinutí, Dychtivost boje zase vzrušená a žalobná, šestá Smrt dala vyniknout zvukově dokonalému spojení harfy a ženských hlasů, které tu marnost a bezmocnost vyjádří závěrečným výkřikem a harfa vše doprovodí do ztišeného smíření, v sedmém Sporu se jednotlivé hlasy přou a překřikují až k nesnesení, protože konflikt tu není ničím pročišťujícím, ale jedem, co otravuje život. Vedle ženské části sboru na sebe upozornily sólistky – členky tělesa – a harfistka Jana Boušková, která dotvářela celkové vyznění skladby svou suverénní hrou – křehkou, vzrušenou i zlostnou. Spojení ženských hlasů a harfy vyznělo kompaktně, náročnou skladbu – právě pro vyjádření tolika emocí pohybující se v interpretačních extrémech pěveckých i v harfové sazbě – přednesly dámy spolu s Janou Bouškovou na skvělé úrovni. Ostatně, Jana Boušková posléze poznamenala, že tuto skladbu, která byla poprvé uvedena v Lyře Pragensis, psal Petr Eben pro její matku Libuši Váchalovou a harfový part s ní konzultoval. Současná sólistka ji tedy velmi dobře zná.

 , foto PFS foto: PFS

V druhé skladbě večera Sunt lacrimae rerum (Věci mohou plakat) Carla Orffa se představila mužská část sboru s tenoristou Miloslavem Pelikánem, barytonistou Jakubem Kettnerem a basistou Peterem Poldaufem. Vypjatý a oslnivý barytonový part svou silou a nádhernou barvou publikum zcela pohltil. Orff se ve skladbě z roku 1957 inspiroval částmi z biblické knihy Kazatel. Text této varovné a zároveň podporující biblické knihy se otiskl v hudebním ztvárnění – na jedné straně ohromující sóla i sborové party, na druhé straně až hravost synkop, rychlé rytmické a dynamické proměny. Opět byli posluchači strženi lahodností zvuku, přesným frázováním, citlivou dynamikou a výbornou srozumitelností. Když k tomu přičteme nenapodobitelnou kompaktnost zvuku, jsou to atributy, které Pražský filharmonický sbor povyšují na mezinárodní úroveň.

 , foto PFS foto: PFS

Velmi promyšleně sestavil Lukáš Vasilek program druhé části večera. Po přestávce zazněly skladby jediného autora – Antona Brucknera. Sbormistr vybral různé Brucknerovy duchovní kompozice. K oběma skupinám sboru – ženské i mužské – se tentokrát připojili varhanice Daniela Valtová Kosinová a tři pozounisté – Břetislav Kotrba, Lukáš Moťka a Karel Kučera, kteří přispěli k plnosti a barevnosti zvuku. Uvedení skladeb pocházejících z různých období, ale myšlenkově si velmi blízkých a vytvářejících jeden celek takto vedle sebe bylo šťastné rozhodnutí, které přineslo další kvalitu, podporující obsah a vyznění Brucknerových děl. Zhudebněné žalmy, moteta, mariánský zpěv, to vše posluchače pozdvihlo když ne k myšlenkám přesahujícím jeho bytí alespoň k ponoru do vlastní duše. Bruckner takto vybrán a takto zazpíván byl velkým zážitkem. Lukáš Vasilek sbor jako obvykle dokonale připravil, zněl od široké rozklenutosti k absolutnímu ztišení, ženské a mužské hlasy se přelévaly a vzájemně se propojovaly – vrchol se samozřejmě odehrál v závěrečném Aleluja.

 , foto PFS foto: PFS

V nedávném rozhovoru, publikovaném na serveru OperaPlus, mi Lukáš Vasilek ke koncertům a cappella řekl: „Sbor na nich vyrostl, roste a bude růst dál. Zpěv a cappella je v obtížnosti vrchol sborového umění… Vyžaduje totiž dobře ovládnutou techniku rovného a kultivovaného zpěvu, bezchybné slyšení, sebekázeň, empatii vůči celku. Jsem hrdý na současné členy PFS – oni to dokážou, a to ještě takovým způsobem, že je publikum nadšeno.“ Ano, publikum je nadšeno. Dlužno ovšem dodat, že toto nadšení je založeno na tvrdé a systematické práci sboru a jeho šéfa.

Komentáře

Czech English French German Italian Portuguese Spanish

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam, poskytování funkcí sociálních médií a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.