Pražské jaro dává prostor mladým

Salon ZUŠ, Pražské jaro. Kostel sv. Šimona a Judy, 18. května 2024. Foto: Petra Hajská

Pro řadu mladých lidí, žáků a studentů základních uměleckých škol, Pražské konzervatoře a Gymnázia a Hudební školy hl. m. Prahy bylo sobotní odpoledne 18. května nezapomenutelné. V kostele svatých Šimona a Judy festival již pošesté hostil Salon ZUŠ, na němž vystoupili nadaní mladí umělci, kteří svůj talent rozvíjejí v rámci Akademie MenART. Akademie dává talentovaným žákům možnost spolupracovat s předními osobnostmi české umělecké scény, punc jedinečnosti jí dodává i to, že hodin strávených s mentorem se účastní i pedagogové, kteří tak získávají podněty pro svou další pedagogickou práci.

Salon ZUŠ, Pražské jaro. Kostel sv. Šimona a Judy, 18. května 2024. Foto: Petra Hajská
Salon ZUŠ, Pražské jaro. Kostel sv. Šimona a Judy, 18. května 2024. Foto: Petra Hajská

Na odpoledním koncertě se představili stipendisté klasické sekce Akademie MenART, kteří pracovali pod vedením violoncellistky Michaely Fukačové, houslisty Jana Fišera, klavíristy Iva Kahánka, flétnisty Jana Ostrého, klarinetisty Irvyna Venyše, kytaristy Pavla Steidla a choreografa Jana Kodeta. Jak v úvodu připomněla zakladatelka nadačního fondu Dana Syrová, během uplynulých šesti ročníků prošlo akademií přes 660 stipendistů a 371 pedagogů. Ředitel Pražského jara Pavel Trojan uvedl, že festival dává prostor mladým adeptům i proto, že „umělec se zralým nerodí, i velcí umělci museli někde a nějak začít, rozvíjet se, někdo je musel obohacovat“. Na ZUŠ je takovým obohacujícím vzorem pedagog. „Čím více vzorů kolem sebe máme, tím více rosteme,“ zdůraznil Pavel Trojan. Klavírista Ivo Kahánek bere své stipendisty v MenARTu jako hotové osobnosti, které je třeba jen poznávat, podporovat a otevírat jim další skříňky. Učitel by podle Kahánka měl umět rozlišit, co je chyba a co osobní názor dítěte. „Každý je jedinečný a s tím je třeba pracovat,“ řekl klavírista.

Salon ZUŠ, Pražské jaro. Kostel sv. Šimona a Judy, 18. května 2024. Foto: Petra Hajská
Salon ZUŠ, Pražské jaro. Kostel sv. Šimona a Judy, 18. května 2024. Foto: Petra Hajská

Většina výkonů, které během sobotního odpoledne zazněly, byla natolik profesionální, až budila překvapení. Houslistka Bára Koutová upoutala v části Grave z Bendova Houslového koncertu G dur svým pěkným tónem i citem pro výstavbu frází, klavírista Adam Jelínek zas v Rachmaninovově Moment Musicaux pevným úhozem, tektonikou i promyšleným vedením hlasů v levé a pravé ruce. Doslova jako zjevení zapůsobila osmiletá Vivi Nguyen, vítězka tuzemských i mezinárodních soutěží, která s naprostým přehledem stylově odlišila skladby Scarlattiho, Schumanna a Poulenca. Dovede sázet tóny jako perličky na klaviaturu, má výborné rytmické cítění a v Schumannovi (Dítě usíná Dětských scén) se dotkla takové lyriky jako málokterý starší kolega. Velmi pěkně zahrál Debussyho Rapsodii pro klarinet a klavír Adam Oblištil, který zaujal zvukovou pestrostí. Klavíristka Marie Hubáčková vedle pevného úhozu a perlivých výšek zaujala prací s dynamikou a časem. Rubato jí sloužilo k docílení jemných oblouků. 

Salon ZUŠ, Pražské jaro. Kostel sv. Šimona a Judy, 18. května 2024. Foto: Petra Hajská

O tom, jak zvukově rozmanitý, vášnivý i křehký nástroj je kytara, přesvědčily Adéla Rút Kodešová (Joaquín Rodrigo) a v duu hrající Alice Michajlová a Linda Kateřina Heřmanovská (Maximo Diego Pujol). K nim se ve skladbě jejich mentora Pavla Steidla připojily Žofie Danešová, Izabela Dvorníková a Tereza Blažková. Adéla Rút Kodešová skladbu, věnovanou Milanu Zelenkovi, ozvláštnila svým zdravým sytým hlasem, v kombinaci s kytarami vše vyznělo velmi příjemně. Klavíristka Anna Šmerdová zvolila pro své vystoupení skladby Rachmaninova a Smetany a bylo to dobré rozhodnutí. V Morceaux de Fantasie g moll se její tóny rozlévaly po klaviatuře jako moře, líbilo se mi její pojetí Luisiny polky, obdařené lyričností, tanečností a hravostí. Klarinetistka Sofie Slezáková předvedla ve svém vystoupení (Reade a Flosmann) velmi pěkný kultivovaný tón a ukázala, že jí není cizí poetický výraz ani energická rytmizovaná hra. 

Salon ZUŠ, Pražské jaro. Kostel sv. Šimona a Judy, 18. května 2024. Foto: Petra Hajská

Velký úspěch u obecenstva zaznamenala violoncellistka Kamila Šitinová, která Popperovu Koncertní polonézu obdařila klenutým zvukem, zpěvností, citovostí i energií. Strhující závěr obecenstvo dlouho aplaudovalo. Za vrchol odpoledne – vedle Vivi Nguyen – považuji Rondo z Kramářova Koncertu pro klarinet č. 1 Es dur v interpretaci Ondřeje Tomana. Osmnáctiletý student Gymnázia Jana Nerudy předvedl všestranný virtuózní výkon – oblost tónu, jeho pohyblivost, tempovou zběhlost i jemná nasazení. Ocenění zaslouží i vzájemná inspirace s partnerem u klavíru Danielem Wiesnerem.

Salon ZUŠ, Pražské jaro. Kostel sv. Šimona a Judy, 18. května 2024. Foto: Petra Hajská

Závěr se nesl v poetickém duchu: flétnistku Natálii Fexovou, která se něžnou a průzračnou hrou zhostila Debussyho Syrinxu, doprovodily tři dívky z choreografické skupiny Jana Kodeta. Nic rušivého, naopak dotvoření hudby pohybem.

Pozoruhodnými výkony naplněné odpoledne potvrdilo, že české základní umělecké školství je na vysoké úrovni, již posilují jak výborní pedagogové, tak nadační fondy, ať MenART podporující talenty, tak Nadační fond Magdaleny Kožené, která dlouhodobě vyzdvihuje význam unikátního českého systému ZUŠ. Na závěr by měla být zaznamenána slova, která pronesl kytarista Pavel Steidl: „Osvíceným pedagogem je dobrý, poctivý učitel.“

Sdílet článek:

Aktuální číslo

Nejnovější