čtvrtek, 9. srpen 2012

Pražské jaro 2012 - Londýnské Zrání

Napsal(a) 

Symfonický orchestr BBCJiřím Bělohlávkem uvedl na Pražském jaru dva koncerty a oba měly vrchol ve velkém díle českého repertoáru. Zatímco při druhém večeru obdiv ke hře tělesa a k dirigentově koncepci směřoval ke 4. symfonii Bohuslava Martinů, v neděli (20. 5.) to bylo Sukovo Zrání. Partitura na pomezí romantismu a moderny vyzněla se značnou expresivitou, ale i lyrismem, vedena pevnou rukou k nezpochybnitelné formě a k jednoznačnému účinku. Bylo zřejmé, že nic nezní nahodile, bezmyšlenkovitě nebo bezradně, emocionální poryvy měly logiku a působivost, závažnost této hudby měla zřetelné důvody i přesný dopad. Bylo cítit, že za touto interpretací je bohaté dirigentovo hudební zázemí a schopnost bezpečně rozkrýt průběh a výstavbu, plus hodně práce s orchestrem. Jasně tušená však byla také ochota hráčů k ovládnutí nezvyklé materie i ke vcítění a navíc již i zažitá konkrétní zkušenost – nehráli Zrání poprvé. Jsou schopni měkkosti, smyčcové sytosti, kultivované vyváženosti, dostatečné citovosti. Znovu je potřeba ocenit flexibilitu, profesionalitu a vstřícnost tohoto orchestru, znovu je možné se rovněž divit, proč velké skladby Josefa Suka nemají u nás četnější provedení a proč je nezná – mnohem lépe než dosud – hudební svět... Koncert pro dva smyčcové orchestry Michaela Tippetta sice nemá ani zdaleka sílu skladby pro stejné obsazení od Martinů, ani pravou intenzívní jedinečnost, přesto byl v úvodu večera zajímavým a příjemným pohledem na anglickou hudbu. Ravelova Šeherezáda , cyklus tří poém pro sólový hlas a orchestr, byla pak díky mezzosopranistce Bernardě Fink pravou interpretační lahůdkou – kouzlo vtělené do měkkosti a oblosti jejího hlasu je pověstné a této hudbě slušelo ideálně.

Petr Veber

Novinář, hudební a operní kritik, autor textů o hudbě a hudebnících, absolvent hudební vědy na Karlově univerzitě. Přes dvacet let byl zpravodajem ČTK zaměřeným na hudbu, kulturu a církve, od roku 2007 byl pak deset let v Českém rozhlase vedoucím hudební redakce stanice Vltava. Je jedním z průvodců vysíláním stanice D dur. Spolupracovníkem Harmonie se stal hned v počátcích existence časopisu. Přispíval a přispívá také do Lidových a Hospodářských novin a do Týdeníku Rozhlas. Je autorem knihy Václav Snítil a jeho půlstoletí české hudby. Klasickou hudbu považuje za nenahraditelnou součást lidského života. Nejenže za ní rád cestuje, ale také ji ještě stále rád poslouchá.

Komentáře

Czech English French German Italian Portuguese Spanish

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam, poskytování funkcí sociálních médií a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.