pátek, 4. květen 2018

Pražské hudební večery hostily Barocco sempre giovane

Napsal(a) 

Lubomír Brabec a Barocco sempre giovane, foto Jaromír Tužil Lubomír Brabec a Barocco sempre giovanefoto: Jaromír Tužil

Koncertní cyklus, pořádaný dlouhá léta ve Španělské synagoze předním českým kytaristou Lubomírem Brabcem, uzavřel letošní ročník 26. dubna s vynikajícím ansámblem Barocco sempre giovane. Mladý soubor zaměřený především na hudbu 18. století, si od svého založení v roce 2004 nastavil laťku skutečně vysoko a pro své kvality je často zván na vystoupení nejen u nás na špičkové festivaly jako jsou například Pražské jaro, Concentus Moraviae či Pardubické hudební jaro, ale znají jej i na festivalu Mitte Europa, Kammermusik im halb acht Basel a dalších. Spolupracuje s vynikajícími sólisty Giullianem Carmignolou, Ivanem Ženatým, Jaroslavem Tůmou, Vilémem Veverkou, Kateřinou Englichovou, Markétou Cukrovou, Barbarou Marií Willi, abychom jmenovali alespoň některé.

Na koncertu ve Španělské synagoze zaznělo v podání Barocco sempre giovane známé Divertimento F dur, KV 138 Wolfganga Amadea Mozarta. Od samého počátku, pod vedením první houslistky Ivy Kramperové, zaujal ansámbl kultivovaným projevem, virtuózní technikou a úžasnou souhrou. Na tvářích všech hráčů byla zřetelná nejen soustředěnost, ale současně radost ze hry, a to je právě typickým znakem tohoto souboru. Lubomír Brabec nastudoval s ansámblem Koncert D dur pro kytaru, smyčce a continuo, RV 93 Antonia Vivaldiho a provedl jej s báječným barevným souzněním, úžasným zejména v Largu. Také v obou krajních allegrových větách bylo znát, že si všichni hudebníci Vivaldiho skutečně užívají. V následném Capricciu e moll, op. 81 č. 3 Felixe Mendelssohna-Bartholdyho znělo Barocco sempre giovane zcela odlišně, zpěvnost plná romantických klenutí střídaná svižnou rytmikou přenesla posluchače do světa rozevlátých gest i forem. Pro skladbu Giovanniho Botestiniho (1821 - 1889) byl pozván mladý kontrabasista Ondřej Sejkora, student 5. ročníku Pardubické konzervatoře, který sklízí už nyní jeden úspěch za druhým. V Botestiniho Koncertu h moll pro kontrabas a orchestr sólista prokázal plnou jistotu, cit a smysl pro bezchybnou souhru, v kadenci zazářil jemnými tóny kontrastujícími s celou škálou dynamiky, ve 2. větě zaujal lehkým smyčcem se sotva slyšitelným pianissimem a završil koncert rytmicky bravurní technikou propojenou s doprovodem souboru. Vystoupení sympatického Ondřeje Sejkory bylo odměněno nadšeným potleskem a jistě bude tento koncert jedním ze slibných kroků v jeho rychle nastupující kariéře.

Ondřej Sejkora a Lubomír Brabec, foto Jaromír Tužil Ondřej Sejkora a Lubomír Brabecfoto: Jaromír Tužil

Závěr patřil opět Barocco sempre giovane s provedením čtyř částí proslulé Brittenovy Simple Symphony. Úvodní Bourée dala znát, že pětičlenný soubor je natolik vyzrálý a profesionálně vyspělý, že jeho hra působí jako skutečný komorní orchestr. Druhá část Playful Pizzicato auditorium doslova uchvátila – stupňovaná náročná souhra pouze v pizzicatových tónech působila jako zjevení a nadšení posluchačů nebralo konce. Následovala ovšem krásná Sarabanda s brittenovskou lehkostí a leskem s neuvěřitelně poetickým sólovým partem prvních houslí. Jemná a niterná hudba se dotkla srdcí všech a opět ji střídala svižnost, syté akordy a náročný rytmus Frolicsome Finale s krásným vzrušeným závěrem. Barocco sempre giovane se doslova blýsklo a představilo autora 20. století se stejným vcítěním a precizností jako skladby o 200 let starší. Nekončící ovace odměnili Lubomír Brabec a Barocco sempre giovane přídavkem a rozloučili se s letošní sezonou ve Španělské synagoze s náležitou energií a noblesou.

Komentáře

Czech English French German Italian Portuguese Spanish

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam, poskytování funkcí sociálních médií a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.