středa, 21. duben 2010

Praha - V Šárce přišel na řadu Jakobín

Napsal(a) 

Opera se hrála na konci léta v Šárce letos již pátým rokem. Nápad oživit jednou za rok někdejší lesní amfiteátr na severozápadním okraji Prahy byl šťastný – místo skýtá zajímavou alternativu ke kamennému divadlu a zájem je značný. Dosud se tam hrála Prodaná nevěsta a Rusalka. Rovněž Dvořákův Jakobín se nyní v neděli 6. září odpoledne ukázal být v nezvyklém kontextu pod taktovkou Jana Chalupeckého nejen vhodnou, ale také hodnotnou operou. Ze scénografických a režijních prostředků toho na trávníku a za denního světla moc k dispozici nezbývá, a přece příběh udržel pozornost. Scenérie útočí na diváka svou realističnosti, zpěváci se pohybují před publikem téměř bez rekvizit, ale iluze divadelnosti se přesto neztratila. Orchestr zde hraje na malém zastřešeném pódiu a je zesilován, sólisté mají mikroporty, amplifikace byla nicméně naštěstí citlivá a tedy jen ku prospěchu věci – bylo velmi dobře rozumět. Obsazení mělo Národní divadlo slušné – ústřední dvojici zpívali Vratislav KřížEvou Urbanovou , mladý párek skvělý Aleš BrisceinJana Sibera , Purkrabího s chutí a spolehlivě ztvárnil Luděk Vele , pěkně vyšly postavy i Miloslavu PodskalskémuPavlu Horáčkovi . A Jan Ježek dává roli učitele Bendy novou životnost, protože jeho projev není stařecky plačtivý. Operu nabízí v Šárce městská část Praha 6 zdarma. Představení mělo vedle své neformálnosti – sedí se na dekách na zemi – i emocemi naplněnou atmosféru, která vyvrcholila při děkovačce. Lidé se nahrnuli až dolů k pěvcům a když znovu zazněl dvojzpěv „My cizinou jsme bloudili“, byla cítit pospolitost s příměsí dojetí, jaká už při operních představeních oproti minulosti nebývá obvyklá.

Petr Veber

Novinář, hudební a operní kritik, autor textů o hudbě a hudebnících, absolvent hudební vědy na Karlově univerzitě. Přes dvacet let byl zpravodajem ČTK zaměřeným na hudbu, kulturu a církve, od roku 2007 byl pak deset let v Českém rozhlase vedoucím hudební redakce stanice Vltava. Je jedním z průvodců vysíláním stanice D dur. Spolupracovníkem Harmonie se stal hned v počátcích existence časopisu. Přispíval a přispívá také do Lidových a Hospodářských novin a do Týdeníku Rozhlas. Je autorem knihy Václav Snítil a jeho půlstoletí české hudby. Klasickou hudbu považuje za nenahraditelnou součást lidského života. Nejenže za ní rád cestuje, ale také ji ještě stále rád poslouchá.

Komentáře

Czech English French German Italian Portuguese Spanish

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam, poskytování funkcí sociálních médií a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.