Praha – Puzzle Hubička

Na nádvoří zámku v Litomyšli působila v červnu nová inscenace Smetanovy Hubičky na tamním operním festivalu přiměřeně – akusticky i vizuálně. Opera, vycházející v daném pojetí vstříc posluchači, vyzněla jako milá historka z minulých časů, komorní, přirozená, úsměvná a zábavná, ničím závažná. Naplánované přenesení projektu na scénu Národního divadla – i přes doplnění retro fotografií a dalších pomocných prostředků scénografie – však ukázalo, že je to přece jen trochu málo: režisér Marián Chudovský mohl asi v podstatě jen naaranžovaný příběh propracovat hlouběji, moderněji a osobitěji a dirigent Zbyněk Müller mohl najít v hudbě ještě víc odstínů, aby povýšil inscenaci nad pouhý spolehlivý standard. Více lyriky a vnitřního bohatství hudby i dění by v každém případě Hubičce vůbec neuškodilo; to, co projde v plenéru, v divadle už nestačí. Navíc zůstaly pochybnosti, které už před prázdninami vyvolávaly kulisy vypracované v podobě dílků puzzle, jak je navrhl scénograf Jozef Ciller. Pro náznak stěn chalupy i barevné imprese lesa je to sice prostředek možný, i tak ale „puclíky“ zůstávají spíše jen nápadem bez jasnějšího opodstatnění, stejně jako třeba jeden detail – ponechání stolů s pitím na jevišti během lesní scény pašeráků. Při druhé ze dvou premiér na počátku nové sezony (6. 9.) se v hlavních rolích sešli v ND Dana Burešová a Valentin Prolat, oba co možná nejpřesvědčivěji hrající a pěkně zpívající – tenorista soustředěný spíše na kantilénu, sopranistka na výraz. Luděk Vele v úloze otce Palouckého působí proti tradici značně mladě; je rovněž třeba přijmout jako fakt, že k jeho hlasu charakteristicky patří určité typické manýry či vady na kráse. U Ivana Kusnjera naopak spolehlivě platí, že potěší krásným nosným tónem, který mu umožňuje zpívat i mnohem důležitější figury, než je Tomeš. Stejně jako v Litomyšli, upozornila na sebe ovšem nadstandardně jako děvečka Barče hlasově i pohybově velmi dobře disponovaná mladá sopranistka Marie Fajtová. Inscenaci není potřeba šmahem odsoudit, ale od Národního divadla by se ve stále obnovované péči o klasika Smetanovy důležitosti dalo čekat jistě mnohem víc než krotké vyprávění s neústrojnými zcizujícími momenty.

Sdílet článek: