čtvrtek, 27. listopad 2008

Praha - Prodaná nevěsta v Národním

Napsal(a) 

Praha - Prodaná nevěsta v Národním Praha - Prodaná nevěsta v Národním

Dvojí premiéra - poprvé v rámci Mezinárodního operního festivalu v Litomyšli na víceméně koncertním pódiu zámeckého nádvoří, podruhé na jevišti historické budovy Národního divadla - to je pro inscenátory téměř jistá cesta do pekel. Buď inscenace vyzní lépe tam (je-li především hudebně kvalitní) nebo onde. Přesto Národní divadlo zopakovalo tutéž chybu už potřetí, nevarováno rozpačitostí dvou předchozích inscenací Smetanových oper - Tajemství a Hubičky .

Mohli jsme ovšem doufat, že s užitím jevištní techniky se v Národním divadle oživí scénografie Petra Matáska , která by však určitě lépe vyzněla na komornějším jevišti a ve zcela jiném divadelním aranžmá. Kde ty loňské sněhy jsou, kdy královéhradecké divadlo Drak dokázalo rozdovádět Matáskův bleděmodrý jednoduchý scénický kolotoč frajkumšty živáčků a jejich dvojníků-loutek pod laskavým vedením režiséra Josefa Krofty! Mluvilo, zpívalo a tančilo mile "amatérsky" s doprovodem vtipně upravené přeinstrumentované Smetanovy muziky. Tentokrát Matáskova scénografie značně ztěžkla a poskytla jen málo prostorových možností méně tvárným a málo herecky a pohybově vybaveným operním hercům. K tomu zčásti karikující kostýmy Zuzany Přidalové (Vašek, Kecal, rodiče), poněkud zatěžkané mnohostí různě vzorovaných materiálů u modro - červeného baletu a barevně fádní u sboru, který téměř splýval s pískovou podlahou jeviště. "Nesešli se..."

Mladá režisérka Magdalena Švecová přistupovala k vražedně těžkému úkolu režírovat Prodanou nevěstu v Národním divadle se vší vážností, poctivostí, nejlépe, jak byla schopna (byla vedením Národního divadla či jeho operního souboru vyzvána a nikdo se nemůže divit, že úkol přijala). S jemnýma ženskýma rukama, s úctou k divadlu a k hudbě, ale i k folklórnímu základu Prodané nevěsty. Z inscenace se stalo spíše národopisné pásmo plné pečlivě vypracovaných detailů (choreografie Ladislavy Košíkové ). V mnohosti druhoplánových výjevů jako by dějová linie Prodané nevěsty téměř zanikala, jednotlivé výstupy přecházely jeden ve druhý, dramatické situace (s výjimkou několika - Mařenka a Vašek, Mařenka a Jeník "Utiš se, utiš se, dívko, utiš se!") plynuly v nevýrazném sledu. V pozadí jeviště poetické scénky bílých dívek, napínajících bělostné ložní prádlo, přinášejících domečky nebo transportujících jediný volný scénografický prvek ve tvaru U rampy, který na jevišti někdy spíše překážel. K tomu čas od času starodávné baletní přeběhy přesně umístěné podle hudby a Divadlo Continuo , které se ve scéně komediantů, byť půvabné, s poetikou inscenace nepropojilo. Ten krásně divadelní nápad, sekáč, jejž jsme při předehře viděli jako by z ptačí perspektivy, se už v inscenaci nezopakoval. Bylo velmi poučné navštívit první tři představení - dvě premiéry a nedělní odpolední reprízu. Dirigent Ondrej Lenárd přinutil hráče orchestru Národního divadla , aby se dobře naučili předehru. Hráli rychle, lehce, přehledně, barevně, plasticky. Dál už příliš často vládla značně pomalá tempa, dramatičnosti a veselosti se tomuto hudebnímu nastudování poněkud nedostává. Obsazení první premiéry - veskrze matné postavy, vlažné dramatické situace: poeticky nekonkrétní Mařenka Pavly Vykopalové , neosobní a na počátku malinko netaktně kostýmovaný Jeník Miroslava Dvorského , který se rozezpíval až ve druhé půli večera, Veleho Kecal, jemuž vtipný kancelářský trakař spíše komplikoval život, dobrý, ale nepříjemně retardovaný Vašek Jaroslava Březiny . Známý a obávaný sextet rodičů, Kecala a Mařenky se na první premiéře příliš nezdařil, dámy Yvona Škvárová a Lenka Šmídová se intonačně natolik vymkly, že pravděpodobně jen obava z opakování téhož donutila pana dirigenta, aby "neodklepal".

Druhá premiéra: nejlepší Mařenka, již je schopno Národní divadlo v současné chvíli nabídnout - Dana Burešová , tvárná pěvecky i herecky, Jeník Tomáše Černého , který po pěvecké stránce strčil Miroslava Dvorského s přehledem do kapsy, Kecal hlasově, ba i herecky nadaného Zdeňka Plecha , který má však na této roli po všech stránkách včetně pěvecké ještě práce jako na kostele, málo průrazný Vašek Václava Lemberka , nepochopitelně zkarikovaní Mařenčini rodiče (Roman Janál , Jitka Soběhartová ).

A konečně nedělní odpoledne: vynikající Jeník Jaroslava Březiny , nejpřekvapivější pěvecký i herecký výkon této inscenace, a Mařenka mladé Petry Šimkové , jejíž rozechvěný soprán korunují pevné výšky. Proč však zpívá v téže době jak lyrickou Gildu, tak mladodramatickou Mařenku, tomu, přiznávám se, nerozumím.

Olga Janáčková

Olga Janáčková

Muzikoložka, teatroložka, operní režisérka, hudební a divadelní kritička a organizátorka. Studovala hudební a divadelní vědu na Filozofické fakultě tehdejší Univerzity Jana Evangelisty Purkyně v Brně, sólový zpěv na brněnské konzervatoři a operní režii na JAMU. V letech 1968–90 pracovala jako odborná pracovnice specializovaná na hudební divadlo v Kabinetu pro studium českého divadla Ústavu pro českou a světovou literaturu Československé akademie věd. Přispívala do samizdatového divadelního časopisu Dialog (1977–80). V letech 1987–89 byla dramaturgyní opery Státního divadla v Ústí nad Labem, pracovala také v Divadelním ústavu Praha. Od roku 1990 soustavně sleduje produkci českých a moravských operních divadel, recenze a články publikuje v odborných médiích.

Komentáře

Czech English French German Italian Portuguese Spanish

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam, poskytování funkcí sociálních médií a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.