pondělí, 28. březen 2005

Praha - Popelka bez špiček?!

Napsal(a) 

Vynikající "šmokovina", chtělo by se říci o pojetí Prokofjevova baletu Popelka v pražské Státní opeře (SOP). V choreografii šéfa baletu SOP Pavla Ďumbali a Pavla Šmoka (Pražský komorní balet je součástí baletu SOP) vyznívá představení (16. 12. 2004) podobně svěže a jiskrně jako slavná filmová Popelka s Libuší Šafránkovou. Hlavní protagonistka není uťáplou chudinkou, ale dívkou, která si sice doma nemůže moc vyskakovat a ví, kde je její nově přidělené místo, zároveň se ale nebojí projevit jako odvážná dcera, a alespoň potají dávat najevo, že si o maceše myslí své. Na začátku a na konci tančí Popelka bez špiček, bosa. Choreografové vsadili na přirozenost, vtip, spád - děj je prost nadbytečných vsuvek - a nápaditost. Nemine snad jediný tón bez pohybu či kroku, najdeme zde zajímavé párové prvky, zpestřením je i na plátno promítaná krajina. Tvůrci představení nešetřili humorem, a tak jsou zlé sestry vymóděné jako maškary (kostýmy Roman Šolc , scéna Karel Glogr ), jsou hromotlucké, tanečně neohrabané (vynikající skoroakrobatické kreace Ivy Provazníkové a Anny Ščekalevy ) a na plese se hned jedna z nich opije. Charakter diktátorské macechy zvýrazňuje mužské obsazení - Milan Boček . Popelka Lucie Holánové je křehká, elegantní, herecky výrazná, ve dvojici s princem Ondřejem Novotným se její postava proměňuje v milující ženu. Plusem tohoto provedení byl při premiéře velice solidně a jistě hrající orchestr pod vedením Leoše Svárovského .

Dina Šnejdarová

Hudbě se věnuje přibližně od svých pěti let. Postupně prošla školením klavír-varhany-cembalo-dirigování-liturgická praxe-základy zpěvu a muzikologie (FF UK), souběžně s tím se řadu let věnovala klasickému baletu pod vedením nezapomenutelné Dagmar Špryslové a krátce též scénickému tanci (Vysokoškolský umělecký soubor, dnes Taneční centrum Praha). Její „hudební mámou“ se stala pedagožka Alena Kuklová, rodačka z Poličky, díky níž neztratila radost z hudby a přibližně v devíti letech objevila tvorbu 20. století, zejména Bohuslava Martinů a Bély Bartóka. Za průnik do hudebně-analytického myšlení vděčí varhanici Miroslavě Svobodové, za překonání obav z improvizace Jitce Chaloupkové (Konzervatoř České Budějovice). V muzikologii se soustředila na hudbu starších období. Pracovala jako zástupkyně šéfredaktora Harmonie, spolupracovnice ČRo Vltava, editorka koncertních programů FOK, knihovnice Hudebního oddělení NK ČR. V současné době se věnuje vzdělávání svých dvou dcer a hudební publicistice (Harmonie, Czech Music Quaterly, FOK, Česká filharmonie, Pražské jaro), provozuje též autorský Dinin nevyvážený blog (dinasnejdar.blogspot.cz). Jejím nej- autorem je již od dětství Johann Sebastian Bach.

Komentáře

Harmonie vychází za podpory

Ministerstvo kultury ČRNadace Český hudební fondNadace Leoše JanáčkaNadace Bohuslava Martinů

 

Naši partneři

Muzikus - magazín nejen pro muzikantyAlterecho - platforma pro současnou hudební kulturu

Chcete inzerovat? Máte dotaz?

+420 266 311 701

Novinky emailem

csenfrdeitptes

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam, poskytování funkcí sociálních médií a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.