Absurdní zážitek – na Apríla se konala oslava dvacátého výročí založení SAMOSTATNÉ existence Státní opery Praha KONCERTNÍM provedením Thomasovy opery Mignon . Důvod? První inscenací samostatné SOP byla před dvaceti lety inscenace Mignon. Dovolte mi připomínky: SOP v tuto chvíli fakticky samostatná NENÍ – není tedy CO oslavovat. Pokud už něco slavíme, pak na té úrovni, která odpovídá zadání – uvedení INSCENACE můžeme de facto oslavit zase jen a jen inscenací (pokud možno co nejkvalitnější). A myslím si, že pokud vůbec chceme uvádět jakoukoli operu pouze koncertně, potřebujeme pro to mimořádně přesvědčivé opodstatnění (není jím nedostatek financí). Všichni(?) snad už přece víme, že opera je DIVADLO. Navíc – jde-li o operu typu Thomasovy Mignon, pak její uvedení vypreparované do pouhé hudební složky se jen těžko může stát plnohodnotným zážitkem. Tato opera podle mého názoru rozhodně nepatří k výjimkám, které by koncertní (tedy vlastně „invalidní“) provedení unesly.
Kladný dopad koncertní verze: dvě sólistky si nastudovaly titulní roli (slyšela jsem jen respektuhodný výkon paní Jany Sýkorové , alternovala Veronika Hajnová Fialová ), Filina paní Jany Sibera předvedla svou kvalitní koloraturu, Jiří Sulženko (Lothario), Martin Šrejma (Laërte) a další spolehlivě odzpívali své party, a také italský tenorista Octavio Arévalo , už za zenitem, si zazpíval Viléma Meistera. Dirigoval Tomáš Brauner – po matném začátku (zejména předehra) se výkon orchestru zlepšil a také sbor zpíval na své obvyklé úrovni. Tečka.
