Praha – Met: Live in HD – Richard Wagner: Zlato Rýna

Letošní sezonu živých přenosů zahájila Metropolitní opera 9. 10. novou inscenací prologu k Wagnerově tetralogii Prsten NibelungůvZlatem Rýna . Režisér Robert Lepage neměl v úmyslu šokovat originalitou svého režijního výkladu, spíše vsadil na technicky náročnou scénografii a na speciální výcvik herců v krkolomných podmínkách. Zajímavý byl úvodní dokument o prvních aranžovacích zkouškách tří dcer Rýna ve speciálních postrojích, pomocí nichž je připojili k závěsnému zařízení, aby se mohly v inscenaci lehounce „vznášet“ nad vodami. Právě ony byly jedním z největších zážitků z této inscenace – tak barevně sladěné trio jsme už hodně dlouho neslyšeli! Jejich jména však v programu nebyla uvedena !

Scénograf Carl Fillion vymyslel obří sklápěcí plošinu ve tvaru písmene V (ovládanou ručně zástupem jevištních techniků) a režisér Lepage ji využíval v různých stupních naklonění jako skluzavku, nástupní stěnu či jako vodorovnou plochu. Jeho pohybové řešení nepostrádalo vtip – některé postavy klouzaly i hlavou dolů a mizely na okamžik v jakémsi propadlišti. Ne všem se tyto quasi akrobatické prvky dařily – Loge (Richard Croft ) vstupoval na šikmou plochu váhavě pozpátku a nezdálo se, že to bylo na přání pana režiséra. Wotan (Bryn Terfel ) a jeho žena Fricka (Stephanie Blythe ) byli důstojní a statičtí stejně jako zjevení moudré bohyně Erdy (Patricia Bardon ). Ti méně vznešení kolem nich létali a klouzali. Wotan a Loge putovali do podzemní říše Nibelungů jako by po visutém schodišti mezi nebem a zemí. Závěrečný vstup bohů na Walhalu jsme pozorovali pohledem kamery shora. Kráčeli po pestrém mostě, na němž se střídaly studené barvy s teplými. Doprovodné pestrobarevné skvrny na zadním prospektu působily až revuálně. Kostýmy Francoise St-Aubina byly různorodé – od zelenavých průsvitných šatů korpulentní představitelky Fricky až k různobarevným koženkovým overalům „skřítků“. Režisér a jeho výtvarníci zvolili výklad, který operu zpřehledňuje a je pochopitelný i pro diváky, kteří se s tímto dílem dosud nesetkali. Ráda přiznávám, že jsem tentokrát velmi přivítala titulky, díky nimž jsem rozuměla šroubované wagnerovské němčině.

Nejen režisér chtěl zpřístupnit germánský mýtus americkým divákům. Inscenace má stabilní základnu v hudebním nastudování šéfdirigenta Met Jamese Levina , jemuž velká romantická sazba Wagnerovy hudby vysloveně sedí. Dovede ji působivě vystavět, obdařit ji mnoha barvami a dynamickými odstíny a pěvce vede s obdivuhodnou samozřejmostí. O báječných dcerách Rýna jsme se už zmínili, pozadu za nimi nezůstal pěvecky i herecky kouzelný Alberich tmavé pleti Eric Owens , ale také Bryn Terfel jako Wotan, byť poněkud lyričtější než bývá zvykem. Nejméně přesvědčivá byla představitelka Frei (Wendy Bryn Harmer ), oblečená protismyslně do zlatého kostýmu.

V květnu uzavře letošní sezonu Met in HD nová inscenace Valkýry, vytvořená týmž inscenačním týmem.

Sdílet článek: