úterý, 28. duben 2015

Prague Modern a Irena Troupová – hudba v času a prostoru

Napsal(a) 

Irena Troupová, foto MO Irena Troupováfoto: MO
V pořadí čtvrtý koncert festivalu MusicOlomouc 2015, který se konal v neděli 26. dubna, byl v mnoha ohledech netradiční. Například již tím, že první část koncertu se odehrávala v Kapli Božího Těla a druhá část po přestávce v prostorách Atria (obojí v budově Uměleckého centra UP). Večerní program tentokrát zajistil vynikající český ansámbl Prague Modern (David Danel a Roman Hranička – housle, Ondřej Martinovský – viola, Balázs Adorján – violoncello a Ivan Šiler – klavír), orientovaný na soudobou hudbu, spolu se zpěvačkou, sopranistkou Irenou Troupovou. Dramaturgický plán hudebního večera lze rozdělit do tří po sobě jdoucích částí.

První část doznala oproti původnímu programu, avizovanému ve festivalové brožuře, drobných změn v repertoáru, nicméně si stále zachovala svou logiku. Hned na úvod zazněla skladba Iannise Xenakise (1922–2001) Mikka (1971), která je určena pro sólové housle a prověřuje možnosti hry glissando na tento nástroj v podobě krátké, asi pětiminutové jednověté spojité lineární hry. Interpretace v zadní části hlediště, tedy za zády většiny diváků, se zhostil se vší bravurností David Danel, mj. také umělecký vedoucí hostujícího souboru. Druhá skladba od téhož autora, nesoucí název Hunem Iduhey (1996) a prozrazující tak čtením pozpátku svou původní dedikaci, je určena pro housle a violoncello. Jedná se o snad jen tříminutovou miniaturu ve fortissimo dynamice, kde souvislá hra obou hudebníků vzájemně staví do kontrapozice dvouhlasý souzvuk blízkých intervalů a jednohlasou linii. Následoval výběr čtyř částí ze sbírky miniatur pro sólové housle Signs, Games and Messages (Znamení, hry a zprávy), jejímž autorem je skladatel György Kurtág (*1926), přičemž např. Hommage a J. S. B. obsahovala některé z typických bachovských skokových intervalů nebo Im Volkston (Na lidovou notu) zaujala názvuky lidového dvojzpěvu, obojí ovšem v avantgardním pojetí. První část večera uzavřel sedmidílný písňový cyklus pro soprán a housle téhož autora s názvem S. K. Remembrance Noise, op. 12 (1975; Hluk vzpomínky). Cyklus, postavený na myšlenkově hlubokých verších Dezsö Tandoriho, však nemohl být plně posluchačsky doceněn, protože tištěný program obsahoval pouze přeložené názvy jednotlivých částí opusu, nikoliv však již celé přeložené verše, což bylo škoda. Na druhou stranu byla možnost doslova si „vychutnat“ přednes obou interpretů.

Irena Troupová a Prague Modern, foto MO Irena Troupová a Prague Modernfoto: MO

Druhá část večera se nesla na vlně příběhu a byla věnována pouze jedné, zato však téměř čtvrthodinové skladbě s názvem Milena (2014) Jiřího Kadeřábka (1978), určené pro ženský hlas a klavírní kvarteto. Základ kompozice tvoří textová složka, založená na životním příběhu Mileny Jesenské, české novinářky, spisovatelky a překladatelky, který se dotýká osudů osobností jako např. Max Brod či Franz Kafka. Mnohá fakta a úryvky jsou čerpány přímo z korespondence či dobových novinových článků. Text, jako stěžejní složka, je pak opatřen hudbou na způsob leitmotivů a celou škálou soudobých hudebně kompozičních prvků (řízené improvizace, mikrointervalika ), či dokonce divadelních prvků (voiceband, šepot, mluvené slovo, dupání, pískání aj.). Celková kombinace působila velmi silným dojmem a za přesvědčivý výkon přišel interpretům poděkovat i pan skladatel. Jedinou zřejmou nedokonalostí byl nezřetelný či nedostatečně hlasitý slovní přednes jednotlivých částí příběhu instrumentalisty, u zpěvačky však tento problém nebyl, ba naopak si zaslouží upřímnou pochvalu.

Třetí část večera se po přestávce konala již v Atriu, v prostoru zvukově i prostorově podobného malému, ale vysokému chrámu. Ideální místo pro přednes vrcholného čísla večera – Smyčcového kvartetu č. 5 (2007) rakouského skladatele Georga Friedricha Haase (*1953). Skladatelova koncepce spočívala především v práci se zvukem v prostou. Hráči stáli každý v jednom rohu místnosti a publikum sedělo mezi nimi, uspořádáno nepravidelně do přibližného kruhu, uprostřed místnosti. Vše se odehrávalo ve tmě. Skladateli šlo především o prostorové rozdělení homogenního zvuku kvarteta, přičemž spojnice se nacházela právě v publiku. Tím bylo skladateli a následovně interpretům umožněno vyvolat v posluchači např. dojem pohybu zvuku z místa na místo, když např. glissando prvního houslisty přebral houslista v protějším rohu a následovali ho pak i ostatní dva hráči. Přímo osvěžující a nápadité bylo využití mikrointervaliky nebo hry podobných či jen mírně odlišných melodických linií z každého rohu v místnosti zároveň. Dostatečný – až chrámový – dozvuk místnosti pak měl schopnost přivádět některé tyto jevy k dokonalosti, navozující až extatické prožitky. Posluchač obklopený zvukem pak mohl mít pocit, že hudba není vně, ale uvnitř něj a tma kolem už jen mohla podpořit další introspekci či rozjímání.

Nedělní koncert uzavřel první týden a zároveň otevřel druhý týden festivalových večerů, plných excelentních hudebních skladeb současnosti v podání výborných interpretů a neotřelých hudebních zážitků.

Komentáře

Czech English French German Italian Portuguese Spanish

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam, poskytování funkcí sociálních médií a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.