úterý, 28. květen 2013

Pozdní sběr

Napsal(a) 

Jakub Hrůša Jakub Hrůša

Je neděle 14. dubna a v pražském Rudolfinu hraje Pražská komorní filharmonie . Proč se vracím tak hluboko do dubna? Jednak se mi reflexe tohoto večera nevešla do minulého čísla a bylo by škoda jej nezmínit, jednak dal dirigent Jakub Hrůša na program koncertu svého orchestru světovou premiéru žijící hudební legendy. Marek Kopelent byl totiž vedením orchestru vyzván, aby napsal skladbu. Tak vznikl Pozdní sběr , „laskavé rozhlédnutí“ skladatelovou tvorbou. V strukturálně a sonicky zajímavém a vtipném „leporelu“ prý cituje vlastní skladby, což odhalí jen velký znalec jeho tvorby. Tím sice možná 99,99 % lidí ve Dvořákově síni nebylo, ale sílu hudby pochopil každý. Jako milé ozvláštnění působila participace výborně zpívající Ireny Troupové podepřené z varhanní empory netradiční situační gestikou mima Borise Hybnera . Doufám, že toto nebyl sběr konečný!

Ostrým kontrastem byl následující Beethovenův Klavírní koncert č. 4 G dur . Pětadvacetiletá Francouzka Lise de la Salle jej hrála pečlivě; dramatismus rozhodně nepřeháněla – byl to kvalitní výkon hodný jejího reprezentativního renomé. Jen té pedalizace mohlo být na některých místech méně. Nebyl to sice výkon v kategorii Zimermana, Brendla, Pirès, Lewise nebo například Kissina, ale rozhodně jsme byli svědky velmi příjemné interpretace.

Vrcholem koncertu však byla Třetí symfonie Jeana Sibelia. Doslova požitkářsky jsem poslouchal pečlivě nastudovanou a provedenou partituru. V „komorní“ verzi jsem pochopil leckteré strukturální souvislosti a potěšil jsem se řadou detailů, které jsem v minulosti například od České filharmonie neslyšel. Jen v třetí větě jsem přece jen postrádal velkoorchestrální les smyčců... Skvělá dramaturgie – skvělý výkon!

Luboš Stehlík

Narodil se 20. dubna 1957 v Pardubicích. Housle a zpěv studoval na Konzervatoři pro mládež s vadami zraku v Praze. V témže městě absolvoval obor Hudební věda na FF UK. Do pracovního procesu vstoupil ještě před vysokou školou ročním pobytem v Pěveckém sboru AUS. Po skončení hudební vědy, kde jeho diplomovou práci vedl Petr Eben, nastoupil coby redakční benjamínek v roce 1984 v nakladatelství Editio Supraphon – oddělení knih o hudbě,  kde redigoval ledacos, od Encyklopedie jazzu a moderní populární hudby až po Cimrmana v říši hudby. Po roce 1989 působil několik let v Pěveckém sboru Českého rozhlasu. Po jeho  vymazání z českého hudebního života se stal v roce 1994  nejdříve redaktorem a poté šéfredaktorem časopisu Harmonie, který se brzy stal nejlepším tištěným hudebním médiem České republiky. Je partnerem nejlepší manželky ze všech, otcem tří dětí a dědečkem raději nespecifikovaného počtu vnoučat.

Komentáře

Czech English French German Italian Portuguese Spanish

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam, poskytování funkcí sociálních médií a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.