pátek, 19. prosinec 2008

Poslední koncert rezidentů

Napsal(a) 

Český spolek pro komorní hudbu, možná inspirován zvyklostí v Británii či v Německu, zavedl před časem statut "rezidenční soubor". V této ke konci chvátající sezoně 2007/2008 jím bylo Guarneri Trio Prague . Na závěrečné vystoupení v této čestné roli 7. dubna jsem jel do Rudolfina s napětím, protože jsem toto trio delší dobu neslyšel. (Musím dodat, že ke své škodě!) Moje očekávání bylo bohatě naplněno. Pražská scéna sice teď opěvuje buďto mladé, ambiciózní formace (Puella trio, Artemiss Trio, AD Trio Prague...) nebo směs mládí a zralé zkušenosti (Smetanovo trio, České trio), nicméně při vší úctě Guarneri Trio všechny slyšitelně převyšuje. Úhelným kamenem je houslista Čeněk Pavlík (Giovanni Guarneri del Gesu - "Zimbalist", 1735), básníkem klavírista Ivan Klánský a fundamentem s úžasným nadhledem a smyslem pro decentní humor cellista Marek Jerie (Andrea Guarneri, 1684). Ani nevím, proč mě při poslechu tohoto souboru napadají sommeliérské metafory. Máme u nás hudební vína různých kvalit: směsky, běžný konzum, s přívlastkem a potom odrůdy z nejlepších vinic. Možná, že dávají přednost něčemu jinému, nežli vínu, ale jejich hra mi připomíná víno těch nejlepších ročníků z nejlepších viničních tratí. Vyzrálé, se šťavnatou chutí a vůní. Už nemusí řešit "triviální" věci, jako je technika, souhra, stylovost. To už mají dávno v krvi. Už pouze s radostí pokročilého středního věku muzicírují. Guarneri Trio je jedním z nejlepších ročníků, který se české hudbě urodil. Vytříbenost stylu a jemné citové vibrace jsou výjimečné. Ještě něco jsem si při koncertu uvědomil. Čeněk Pavlík, jenž mi svým projevem, cudností a pokorou připomíná legendárního primária Smetanova kvarteta Jiřího Nováka, je tak báječný houslista, že je škoda, že nehraje u nás sólově. (Ostatně když občas slyším z českých pódií zoufalost houslového průměru, tak je to také chyba intendantů našich orchestrů i festivalů.)

V první polovině zahráli bohatě strukturované Brahmsovo Klavírní trio H dur op. 8 , které vyžaduje hodně inspirovanou interpretaci. Původní verze jednadvacetiletého skladatele z roku 1854 byla o třicet let později zásadně revidována a změněná tvůrčí poetika se promítla i do interpretace českého souboru. Jinou atmosféru přineslo Mendelssohnovo Klavírní trio d moll op. 49 . Je zde více lehkosti, vzdušnosti a v dobrém slova smyslu atraktivnosti. Hudebníci tomu skvěle přizpůsobili svou hru včetně tvorby tónu a artikulace. (Mimochodem, obě tria mají skvostná scherza.)

Publikum bylo hrou Guarneri Tria nadšeno a vyžádalo si dva přídavky. Andante z Brahmsova Klavírního tria opus 121 navázalo na předchozí program a s Prahou se hráči, kteří úspěšně působí hlavně v zahraničí, rozloučili půvabnou triovou verzí Dvořákovy Humoresky .

Luboš Stehlík

Mým rodným městem jsou Pardubice, kde jsem se učil hrát na housle a violu. Housle a zpěv jsem studoval na Konzervatoři pro mládež s vadami zraku v Praze. V témže městě absolutorium oboru hudební věda na FF UK. Do pracovního procesu vstoupiv ještě před vysokou školou ročním pobytem v Pěveckém sboru AUS. Po skončení muzikologie, kde moji diplomovou práci vedl Petr Eben, nastoupil jsem v roce 1984 do knižní redakce nakladatelství Editio Supraphon. Od roku 1989 jsem působil několik let v Pěveckém sboru Českého rozhlasu. Po jeho vymazání z českého hudebního života  jsem se stal v roce 1994 členem týmu, později šéfredaktorem časopisu Harmonie, který se brzy stal nejlepším tištěným hudebním médiem České republiky. Jsem partnerem manželky nejlepší ze všech, otcem tří dětí a dědečkem (zatím) sedmi vnoučat.

Komentáře

Czech English French German Italian Portuguese Spanish

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam, poskytování funkcí sociálních médií a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.