úterý, 6. srpen 2013

Polský koncert FOK

Napsal(a) 

Lukasz Borowicz Lukasz Borowicz

Koncert Symfonického orchestru hlavního města Prahy FOK doprovázel (20. 6.) z prostor přilehajících ke Smetanově síni hluk, který naprosto přesáhl únosnou mez. S halasící společností, popíjející na chodbách šampaňské, není klasický koncert evidentně kompatibilní a Obecní dům by z toho měl při plánování akcí a pronájmů vyvodit jednoznačná opatření. Program FOK byl přitom vynikající a také výborně zahraný. Velká zásluha patří dirigentovi, mladému Polákovi Lukaszi Borowiczowi , u nás už ne neznámému. Předehra Bianca da Molena od Mieczyslawa Karlowicze byla objevem. Polský skladatel, jehož život se předčasně uzavřel při horolezecké tragédii v Tatrách v roce 1909, v této partituře nabízí barvitě epickou, tematicky vyprofilovanou, zajímavou, sdělnou a bystře plynoucí hudbu ne nepodobnou anglickým autorům počátku dvacátého století nebo třeba i Vítězslavu Novákovi. Také druhé dílo z okruhu polské hudby – Pendereckého Flétnový koncert – plně zaujalo. Je to spíše komorně traktovaná a vesměs klidně a pozitivně vyznívající kompozice. Zhruba dvacet minut, po které v jednom proudu, ovšem členěném, poutá pozornost, nepostrádá zvukové hledačství, ale obejde se bez samoúčelností. Hudba rozvíjená v mnoha okamžicích až tradičně, nepopuzující, neagresivní, až jemná. Sólistka Simona Pingitzer , jinak první flétnistka FOK, se představila jako sympaticky suverénní, se skladbou sžitá. Partitura obsahuje řadu detailů, jako jsou výměny a dialogy mezi sólem a dalšími nástroji orchestru – a bylo zřetelné, že o nich interpreti vědí. Hlavním číslem programu nicméně bylo Stravinského Svěcení jara , o měsíc dříve předtím „stoleté“. Oproti uvedení Českou filharmonií v závěru Pražského jara bylo tentokrát o něco klasičtější a méně vyhrocené, ale přitom ani trochu odbyté nebo nezvládnuté – naopak, hráčsky i výrazově perfektní, přesné, výstižné a mající obsah. Oproti skandální premiéře v roce 1913 dnes už Svěcení jara vyvolává v sále ohlas jen pozitivní.

Petr Veber

Novinář, hudební a operní kritik, autor textů o hudbě a hudebnících, absolvent hudební vědy na Karlově univerzitě. Přes dvacet let byl zpravodajem ČTK zaměřeným na hudbu, kulturu a církve, od roku 2007 byl pak deset let v Českém rozhlase vedoucím hudební redakce stanice Vltava. Je jedním z průvodců vysíláním stanice D dur. Spolupracovníkem Harmonie se stal hned v počátcích existence časopisu. Přispíval a přispívá také do Lidových a Hospodářských novin a do Týdeníku Rozhlas. Je autorem knihy Václav Snítil a jeho půlstoletí české hudby. Klasickou hudbu považuje za nenahraditelnou součást lidského života. Nejenže za ní rád cestuje, ale také ji ještě stále rád poslouchá.

Komentáře

Czech English French German Italian Portuguese Spanish

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam, poskytování funkcí sociálních médií a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.