úterý, 27. září 2016

Polní mše a Karneval, dva koncerty v jednom

Napsal(a) 

Jiří Bělohlávek a Česká filharmonie, foto Petra Hajská Jiří Bělohlávek a Česká filharmoniefoto: Petra Hajská

Po Jakubu Hrůšovi a jeho souborném uvedení symfonických básní podle Erbenových balad přišel festival Dvořákova Praha s ještě jedním kompletem – Jiří Bělohlávek s Českou filharmonií zahráli všechny tři Dvořákovy volně propojené koncertní předehry: V přírodě, Othello a Karneval. Předposlední festivalový večer byl tak 23. 9. svátečním zážitkem – stejně jako Polednice, Vodník, Zlatý kolovrat a Holoubek, ani tyto tři partitury nezaznívají totiž pohromadě až tak často. Karneval je z nich nejefektnější a nejvíc hraný, byl pochopitelně i nyní samozřejmým vyvrcholením koncertu a skvělou tečkou.  Málokterý orchestr asi zahraje triptych Příroda, život a láska, tuto krystalicky typickou dvořákovskou hudbu, stejně vřele, pohodově a virtuózně jako čeští filharmonici. Hudba se rozzářila ve spektru od líbeznosti a idyličnosti přes temné vášně po šťastný a radostný optimismus. Provedení plynulo jakoby samo, přirozeně, ve vyzkoušených a zažitých výrazových odstínech, ve vyšších plnokrevných dynamikách, s jemnými podněty dávkovanými z dirigentského stupínku v přesně takové míře, aby se z živoucí hudby ani na chvíli nestala jen rutina. Že je v této trojici vedle prvoplánovější první i třetí předehry nakonec asi nejzajímavější – a zároveň paradoxně také nejméně hraná – předehra Othello, je vzhledem k dramatickým stránkám Shakespearova příběhu i vzhledem k závažnosti Dvořákova zhudebnění jasné. 

První polovina koncertu byla odlišná, s vrcholným autorovým projevem v symfonismu koncertních předeher kontrastující. Byla to hudba vokální, duchovní. Do programu Dvořákovy Prahy zcela logicky patřilo jeho zhudebnění 149. žalmu, který v Bibli začíná slovy „Haleluja. Zpívejte Hospodinu píseň novou!“ Skladatelův nedlouhý chvalozpěv je vznosný, efektní, pozitivní a radostný, oproti jeho propracovanějším duchovním kantátám a oratoriím ve stručnosti nutně povrchnější. Za přispění Pražského filharmonického sboru odezněla skladba s potřebným a vhodným hlaholem, připomínajícím druhou, stejně důležitou stránku Dvořákovy osobnosti, jeho zbožnost – ve ztišení i v oslavném patosu rovnocennou s jeho uměním strhnout ve světské hudbě publikum v koncertním sále melodickou a instrumentační invencí a národně zbarveným temperamentem.

Za Žalmem 149 následovala ovšem před přestávkou ještě Polní mše Bohuslava Martinů. Těžko si představit větší kontrast. Ve strohém zvuku mužského sboru, bicích, dechů, klavíru a harmonia docela moderní, ale přesto posluchačsky velmi vstřícná komorní kompozice s vážným a soustředěným civilním patosem a s hlubokým poselstvím, skutečná modlitba - a současně závažný realistický výjev inspirovaný československými vojenskými dobrovolníky chystajícími se ve Francii, daleko od domova, do války. K tomu krásně klenuté a procítěné sólo nosného světlého barytonu Svatopluka Sema. V symfonickém charakteru večera tedy celkově výrazné vybočení, v němž náhle přišly ke slovu úplně jiné výrazové prostředky; velké intermezzo, v němž dirigent nádherně zdůraznil nuance související se zhudebněnými slovy i se sugestivní atmosférou tohoto jedinečného díla. Polní mše se stala – a nemohlo tomu být jinak - skutečným středem tohoto netypicky a nevšedně sestaveného koncertního programu. Jen jde o to, jestli to tak dramaturgie opravdu zamýšlela.

Petr Veber

Novinář, hudební a operní kritik, autor textů o hudbě a hudebnících, absolvent hudební vědy na Karlově univerzitě. Přes dvacet let byl zpravodajem ČTK zaměřeným na hudbu, kulturu a církve, od roku 2007 byl pak deset let v Českém rozhlase vedoucím hudební redakce stanice Vltava. Je jedním z průvodců vysíláním stanice D dur. Spolupracovníkem Harmonie se stal hned v počátcích existence časopisu. Přispíval a přispívá také do Lidových a Hospodářských novin a do Týdeníku Rozhlas. Je autorem knihy Václav Snítil a jeho půlstoletí české hudby. Klasickou hudbu považuje za nenahraditelnou součást lidského života. Nejenže za ní rád cestuje, ale také ji ještě stále rád poslouchá.

Komentáře

Czech English French German Italian Portuguese Spanish

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam, poskytování funkcí sociálních médií a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.