čtvrtek, 26. březen 2009

Pohádková Pohádka

Napsal(a) 

Jednou z tradic hudební Prahy je koncert Prager Winter, který se poté opakuje coby koncert pro Akademii věd. Česká filharmonie tím rozjíždí kalendářní rok. Program přináší jak tituly osvědčené, tak i takové, které jsou dramaturgy neprávem jaksi opomíjeny. Zdeněk Mácal uvedl 5. ledna v Rudolfinu v první polovině Dvořákův Violoncellový koncert h moll . Jen málokdy jsem byl svědkem takové proměny, jako tento večer. V první polovině mi totiž orchestr připomínal Šípkovou Růženku, kterou neprobudilo ani angažované dirigentovo gesto. „Viníka“ bych však hledal v tomto případě jinde. Sólista Daniel Müller-Schott sice hrál na zvukově skvostné violoncello („Ex Shapiro“ od Mattea Goffrillera z roku 1727), nicméně jeho pojetí bylo natolik paralyzující, že energetické vlny musely nutně uspat i Českou filharmonii. Pro krásu a širokodechost tónu obětoval přirozený puls hudby a někdy i rytmický zápis v autografu. Mácal evidentně rezignoval a pouze hlídal, aby se provedení nerozpadlo.

Druhým číslem koncertu byla hudební báseň Josefa Suka Pohádka léta . Pro Mácala je Suk srdeční záležitostí a měl jsem pocit, že orchestr je na tom stejně. Hrál totiž najednou výborně. Partitura zazněla ve své plné barvitosti, detaily byly většinou dobře vypointovávy a sukovské imaginace se hodně blížily ideálu. Díky Pohádce nebyl tento večer zbytečný.

Luboš Stehlík

Narodil se 20. dubna 1957 v Pardubicích. Housle a zpěv studoval na Konzervatoři pro mládež s vadami zraku v Praze. V témže městě absolvoval obor Hudební věda na FF UK. Do pracovního procesu vstoupil ještě před vysokou školou ročním pobytem v Pěveckém sboru AUS. Po skončení hudební vědy, kde jeho diplomovou práci vedl Petr Eben, nastoupil coby redakční benjamínek v roce 1984 v nakladatelství Editio Supraphon – oddělení knih o hudbě,  kde redigoval ledacos, od Encyklopedie jazzu a moderní populární hudby až po Cimrmana v říši hudby. Po roce 1989 působil několik let v Pěveckém sboru Českého rozhlasu. Po jeho  vymazání z českého hudebního života se stal v roce 1994  nejdříve redaktorem a poté šéfredaktorem časopisu Harmonie, který se brzy stal nejlepším tištěným hudebním médiem České republiky. Je partnerem nejlepší manželky ze všech, otcem tří dětí a dědečkem raději nespecifikovaného počtu vnoučat.

Komentáře

Czech English French German Italian Portuguese Spanish

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam, poskytování funkcí sociálních médií a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.