pondělí, 21. únor 2011

Pocta jubilantům

Napsal(a) 

Nadace F. A. Urbánka nabídla Pražanům 1. prosince poctu třem známým jubilantům – Zdeňku Šestákovi (1925), Klementu Slavickému (1910 – 1999) a Janu Hanušovi (1915 – 2004). Sál B. Martinů na pražské HAMU byl příjemně zaplněn a sympatická byla i snaha všech interpretů, aby ze sebe vydali maximum. Nejvýraznější osobností večera byla fagotista Václav Vonášek , jehož podání poněkud artistních, velmi náročných Pěti virtuózních etud bylo famózní. (Navíc jako jediný zahrál své číslo zpaměti.) Kompozičním vrcholem byla pro mě Slavického Suita pro hoboj a klavír v interpretaci suverénně se tvářícího, ovšem méně suverénně hrajícího Viléma Veverky a jako vždy spolehlivého Daniela Wiesnera . (Jako jediná z celého večera má podle mě šanci přežít 21. století.) Citolibský rodák Zdeněk Šesták doplnil sólový fagotový cyklus Musicou tripartitou pro sólový klarinet v podání Vlastimila Mareše . Obě skladby patří spíše mezi pedagogickou literaturu, než na koncertní pódium. Ale třeba byla tato volba ovlivněna školním rámcem sálu... Hanušovo Trio concertante je dobře napsaná a občas velmi zajímavá skladba, která si vždy najde své nadšené interprety. Onen večer jimi byli vedle pana Veverky klavírista Ivo Kahánek a harfistka Kateřina Englichová . V druhé části večera se pódium hodně zaplnilo. Nejdříve zazněly Slavického atraktivní Madrigaly a posléze Hanušova oratorní oslava sv. Anežky Matka chudých . V první skladbě není ani jeden tón přebytečný, v druhé bych leccos oželel. Velmi slušné nastudování má na svědomí dirigent Marek Valášek , který vše nacvičil se sopranistkou Naděždou Chrobákovou a soubory Piccolo coro , OktOpusRadost Praha .

Luboš Stehlík

Narodil se 20. dubna 1957 v Pardubicích. Housle a zpěv studoval na Konzervatoři pro mládež s vadami zraku v Praze. V témže městě absolvoval obor Hudební věda na FF UK. Do pracovního procesu vstoupil ještě před vysokou školou ročním pobytem v Pěveckém sboru AUS. Po skončení hudební vědy, kde jeho diplomovou práci vedl Petr Eben, nastoupil coby redakční benjamínek v roce 1984 v nakladatelství Editio Supraphon – oddělení knih o hudbě,  kde redigoval ledacos, od Encyklopedie jazzu a moderní populární hudby až po Cimrmana v říši hudby. Po roce 1989 působil několik let v Pěveckém sboru Českého rozhlasu. Po jeho  vymazání z českého hudebního života se stal v roce 1994  nejdříve redaktorem a poté šéfredaktorem časopisu Harmonie, který se brzy stal nejlepším tištěným hudebním médiem České republiky. Je partnerem nejlepší manželky ze všech, otcem tří dětí a dědečkem raději nespecifikovaného počtu vnoučat.

Komentáře

Czech English French German Italian Portuguese Spanish

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam, poskytování funkcí sociálních médií a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.