neděle, 21. září 2003

Pocta Janu Vlachovi

Napsal(a) 

Pocta Janu Vlachovi Pocta Janu Vlachovi
Dne 12. 6., krátce po výročním dni narození houslisty, dirigenta a pedagoga Josefa Vlacha (8. 6. 1923), vzdal poctu tomuto výjimečnému umělci Český komorní orchestr , v němž ještě hrají i bývalí členové Vlachova Českého komorního orchestru. Josef Vlach stál totiž v 50. letech u zrodu jeho druhého života, když ten první, spjatý se jménem Václava Talicha, zardousila ve 40. letech komunistická nomenklatura. O obnovení našeho prvního komorního orchestru se zasloužila nedávno jeho dcera Jana Vlachová . (O tom všem je více informací v červencovém vydání.) Stínem koncertu byla nemoc Vlachova žáka Ondřeje Kukala, jehož na postu dirigenta zastoupil stuttgartský rodák Andreas Sebastian Weiser (mimochodem absolvoval dirigentskou stáž jako asistent u Václava Neumanna v České filharmonii). Dlužno dodat, že to byl záskok více než důstojný. Neobyčejně krásné bylo provedení Mozartovy Symfonie g moll KV 550 , která i přes spíše klidnější tempa v rámci jasných kontur byla plná energie a jasu. Bylo to nejlepší provedení této skladby v Praze za poslední dekádu.

Jestliže zařazení Barberova známého Adagia bylo velmi vstřícným krokem k šikorému spektru návštěvníků Rudolfina, nevzpomínám si, kdy naposledy zazněla v Praze Elgarova Introdukce a Allegro pro smyčcové kvarteto a orchestr op. 47 . Je to sice skladba silně eklektická, zahraje-li se však způsobem, který jsem s úžasem vyslechl, pak se může i průměrná kompozice stát velkou. Nemalou zásluhu na tom mělo Vlachovo kvarteto Praha .

Právem nejvíce očekávaným číslem programu byl Mozartův Klavírní koncert A dur KV 488 . Sólový part přednesl se sobě vlastním stylovým a úhozovým perfekcionismem Ivan Moravec , též přítel Josefa Vlacha. Tak lahůdkové menu by se určitě líbilo i Wolfimu.

Luboš Stehlík

Narodil se 20. dubna 1957 v Pardubicích. Housle a zpěv studoval na Konzervatoři pro mládež s vadami zraku v Praze. V témže městě absolvoval obor Hudební věda na FF UK. Do pracovního procesu vstoupil ještě před vysokou školou ročním pobytem v Pěveckém sboru AUS. Po skončení hudební vědy, kde jeho diplomovou práci vedl Petr Eben, nastoupil coby redakční benjamínek v roce 1984 v nakladatelství Editio Supraphon – oddělení knih o hudbě,  kde redigoval ledacos, od Encyklopedie jazzu a moderní populární hudby až po Cimrmana v říši hudby. Po roce 1989 působil několik let v Pěveckém sboru Českého rozhlasu. Po jeho  vymazání z českého hudebního života se stal v roce 1994  nejdříve redaktorem a poté šéfredaktorem časopisu Harmonie, který se brzy stal nejlepším tištěným hudebním médiem České republiky. Je partnerem nejlepší manželky ze všech, otcem tří dětí a dědečkem raději nespecifikovaného počtu vnoučat.

Komentáře

Czech English French German Italian Portuguese Spanish

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam, poskytování funkcí sociálních médií a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.