neděle, 4. listopad 2007

Plzeňský utajený skvost

Napsal(a) 

Plzeňský utajený skvost Plzeňský utajený skvost

Nevím, kolik lidí v Plzni ví, že v jádru města, ukryta ve dvoře za měšťanským domem sní svůj sen o zašlé kráse a slávě Stará synagoga! Když jsem 10. září šel po kočičích kamenech k omlácenému vchodu na závěrečný koncert cyklu Hudba v synagogách Plzeňského regionu, mísil se ve mně pocit smutku i okouzlení tušenou prostou krásou stavby. Jediné, co je v současné době v pořádku, je střecha, samozřejmá priorita každé rekonstrukce. Stejně narušený jako vnější plášť je i interiér se dvěma vznosnými dřevěnými partery. Musím dodat, že jsem už viděl řadu zdevastovaných památek, ale tato patří k tomu nejhoršímu, co znám. Není pochyb o tom, že Stará synagoga volá o pomoc města, kraje, státu, která asi nebude nijak velkorysá. Festival každý rok přispěje do měšce na opravy několika desítkami tisíc, bylo by však zapotřebí desítek milionů. Kupodivu samotný prostor má nejen silné genius loci, ale i dobrou akustiku. Obdivoval jsem, jak se interpreti sžili s prostorem, vyrovnali s neregulérními podmínkami včetně citelného chladu a že i přes sychravé podzimní počasí se synagoga naplnila lidmi, kteří vděčně přijímali příjemnou hudbu. Zvlášť mě zaujal obdivuhodným výkonem houslista Miroslav Vilímec, který nevnímal zimu a s vnitřním ohněm podal zvláště Fallovu Španělskou suitu a Sarasateho Cikánské melodie . Dobrým dramaturgickým tahem bylo účinkování mladé akordeonistky Jarmily Vlachové (skvělé provedení sonát Vagn Holmboe a D. Scarlattiho). Ve stínu houslisty zůstal cellista David Niederle. Podal nadějný výkon, nicméně v transkripci Paganiniho variací Mojžíš byly slyšet jeho technické mantilely. Šestý ročník festivalu, na kterém hostovaly od června do září takové osobnosti jako Josef Suk, Jana Boušková, Hassovo kvarteto nebo Duo basso, potvrdil, že festival je smysluplným obohacením regionálního hudebního života.

Luboš Stehlík

Mým rodným městem jsou Pardubice, kde jsem se učil hrát na housle a violu. Housle a zpěv jsem studoval na Konzervatoři pro mládež s vadami zraku v Praze. V témže městě absolutorium oboru hudební věda na FF UK. Do pracovního procesu vstoupiv ještě před vysokou školou ročním pobytem v Pěveckém sboru AUS. Po skončení muzikologie, kde moji diplomovou práci vedl Petr Eben, nastoupil jsem v roce 1984 do knižní redakce nakladatelství Editio Supraphon. Od roku 1989 jsem působil několik let v Pěveckém sboru Českého rozhlasu. Po jeho vymazání z českého hudebního života  jsem se stal v roce 1994 členem týmu, později šéfredaktorem časopisu Harmonie, který se brzy stal nejlepším tištěným hudebním médiem České republiky. Jsem partnerem manželky nejlepší ze všech, otcem tří dětí a dědečkem (zatím) sedmi vnoučat.

Komentáře

Czech English French German Italian Portuguese Spanish

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam, poskytování funkcí sociálních médií a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.