středa, 18. srpen 2010

Pierre Boulez s pařížským Ensemble intercontemporain

Napsal(a) 

Letošní 65. ročník Pražského jara obsahoval ve své dramaturgii překvapivé množství soudobé hudby včleněné do jinak repertoárově klasických koncertů. Vrcholem těchto snah byl koncert pařížského Ensemble intercontemporain se zakladatelem a šéfdirigentem tohoto tělesa Pierrem Boulezem v téměř vyprodaném Rudolfinu. I když by se dalo říci, že Boulez přivezl spíše konzervativnější program složený z osvědčených titulů, přesto Praha takto koncentrovaný večer soudobé hudby dlouho neslyšela.

Koncert zahájila dnes už klasická třívětá skladba Edgarda Varèse (1883 – 1965) pro sedm dechových nástrojů a kontrabas Octandre (1924). I dnes skladba pro svůj mimořádně expresivní zvukový terén působí nezvykle a je jen málokdy hostem pódií. Všech osm nástrojů (flétna, hoboj, klarinet, fagot, lesní roh, trubka, trombón, kontrabas) má svůj vlastní zvukový svět. V kompozici je patrná preference intervalového výběru s velkými septimami, malými nónami a tritony. Již toto provedení dalo tušit, v jak neuvěřitelně precizním podání se celý koncert bude ubírat.

I druhá partitura z pera Franca Donatoniho (1927 – 2000) Tema (1982), pro dvanáct nástrojů vzniklá přímo pro Ensemble intercontemporain, byla již klasickým kusem tohoto tělesa. Autor s komorním souborem (flétna, hoboj, klarinet, fagot, dva lesní rohy, troje housle, dvě violy a violoncello) pracuje velmi klasicky. Celé dílo je „tematicky“ propojeno v neustálých obměnách punktualistického materiálu povětšinou v nejnepředstavitelnějších rytmických kombinacích prováděných v důsledné sekundové heterofonii.

První polovinu večera uzavřel čtyřvětý Concerto da chambre pro třináct nástrojů (1969 – 1970) György Ligetiho (1923 – 2006). V díle jsou výrazně exponované klávesové nástroje (klavír, cembalo, syntetizér). Skladba je vystavěna Ligetiho typickou mikropolyfonií odvozenou z techniky multivrstevnatého kontrapunktického přediva. Oproti jiným autorovým kompozicím je vyznění tohoto díla velmi smířlivé a příjemně potěšilo jemnými nástrojovými finesami.

Po přestávce zazněla rozsáhlá monumentální koncertantní freska Pierra Bouleze (1925) Sur Incises (1996 – 1998) pro tři harfy, tři klavíry a tři baterie bicích nástrojů (vibrafon, zvonkohra, xylorimba, tympány, steel drums a řada dalších idiofonů) rozložených do třech rovnocenných ansámblů, s nimiž autor pracuje i prostorově. Je jasné, že rozprostření ve větším prostoru by skladbě dodalo ještě zajímavější parametry. Dílo bylo věnováno Paulu Sacherovi k devadesátinám. Ačkoliv má skladba dvě věty, vnitřně je struktura diferencovaná do řady bloků, z nichž každý se vyznačuje odlišnou nástrojovou stylizací, odlišnou instrumentací a odlišným tónovým výběrem makrostruktury tohoto barevně neuvěřitelně bohatého ansámblu. S rytmicky neuvěřitelně komplikovanou partiturou si Ensemble intercontemporain poradil bez sebemenších potíží. Obávám se, že v českých podmínkách by něco takového bylo zcela nerealizovatelné.

Tento koncert bude pro mne na dlouho patřit mezi největší zážitky na poli soudobé hudby. Je škoda, že Ensemble intercontemporain k nám zajíždí tak zřídka. Obrovské ovace na závěr koncertu se standing ovations a dlouhou autogramiádou Pierra Bouleze dokazují, že pražské publikum má zájem o hudbu, která se u nás vůbec nehraje. Proto by stálo za úvahu, aby takto specializované ansámbly k nám byly zvány častěji.

Komentáře

Czech English French German Italian Portuguese Spanish

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam, poskytování funkcí sociálních médií a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.