Pražské Rudolfinum uvítalo na čtvrtém koncertu Českého spolku pro komorní hudbu 13. ledna výborný ansámbl Philharmonia Octet Prague, který tentokrát vystupoval s německým barytonistou Peterem Schönem. Ke spolupráci přizvali členové okteta známého a oceňovaného pěvce, žáka Dietricha Fischera-Dieskaua a Thomase Hampsona, aby představili nezvyklou podobu Mahlerových písní ze sbírky Chlapcův kouzelný roh, jež skladatele celoživotně inspirovaly.
V první části večera Philharmonia Octet zahrál známou Serenádu c moll K 388/384a Wolfganga Amadea Mozarta s vynikajícím hobojem Viléma Veverky v hlavní melodické lince, v níž nástroj zpíval i dojímal sladkým tónem a vybízel spoluhráče ke společným rytmickým i virtuózním pasážím dovedeným až k efektnímu finále. Ve druhé části koncertu byl Gustav Mahler představen tak precizně s hlubokou odevzdaností, že i zkušené a zasvěcené rudolfinské auditorium žaslo. Zásluhou skladatele Tomáše Illeho, který pro dechové okteto a baryton upravil výběr písní z Chlapcova kouzelného rohu, dostaly tyto skladby ve výsostném podání barytonisty Petera Schöneho a Philharmonia Octetu zcela nový rozměr. Naprostá souhra nejen vytříbené nástrojové interpretace, ale především souznění dechových nástrojů s lidským hlasem bylo výjimečné.
Pohyblivost hlasu a cit pro nejjemnější detail právem řadí Petera Schöneho k vyhledávaným pěvcům pro interpretaci náročných i partů starší i současné hudby. Po čtyřech písních ovšem přišlo další milé překvapení: fagotista Václav Vonášek transkriboval 2. větu z Mahlerovy 1. symfonie. V kultivovaném přednesu zapůsobila oživená Mahlerova partitura silným dojmem. Baryton Petera Schöneho dostal opět příležitost s ansámblem v dalších čtyřech písních z Chlapcova kouzelného rohu tak, jak je Gustav Mahler zakomponoval do svých symfonií. Závěr potom patřil vznešenému Urlicht / Prasvětlu z Mahlerovy velkolepé 2. symfonie „Vzkříšení“ a nadšené bravo provázelo právem sólistu i hudebníky s dlouhým potleskem.
