čtvrtek, 22. listopad 2001

Pět tenorů v Praze

Napsal(a) 

Koncert pěti italských tenorů byl pro Pražany tak velkým lákadlem, že Dvořákova síň Rudolfina byla 6. 11. vyprodaná. Pěvci sice nepatří mezi tzv. top tenory, ale přesto to byl večer zajímavý konfrontací různých typů a barev hlasu. Carlo Toriani, Stefano Secco, Vittorio Pulzelli, Alberto Jelmoni a Patrizio Saudelli jsou zatím zpěváky, hostujícími hlavně na provinčních scénách, nicméně o žalostném tenorovém stavu pražského Národního divadla svědčí konstatování, že i relativně "nejhorší" z nich převyšuje národnědivadelní hvězdy o celé patro. Tenorové hostině odpovídalo autorské spektrum: Verdi, Donizetti, Giordano, Puccini, Leoncavallo, Gounod. Firma Lupulus přivezla pět vyhraněných hlasů. Saudelli zpíval poněkud užším hlasem lyricky vylehčený repertoár a oslnil zvláště dobytím pěti vysokých "c" v árii z Donizettiho opery Marie, dcera pluku , v níž kdysi exceloval Pavarotti. Toriani , soudě podle hlasu a vybraných árií (Turandot, Madame Butterfly ), by chtěl zpívat jako Pavarotti, má dlouhý dech, ale bohužel nevyrovnané hlasové rejstříky. Pulzelli , ze všech nejvíce barytonový tenor, který se snažil ještě víc tmavit, s výškami a s vibratem měl trochu problémy a nejvíce mu seděl Otello . Jelmoni měl také barytonové zabarvení, ovšem jeho superrychlé vibrato jako ze šelakových desek a okázalá gestikulace byly po čase únavné. Secco byl nejmenší a nejlepší. Jako jediný by se mohl časem dostat do světové elity; naprosto vyrovnaný hlas "alagnovského" typu bez jediné chyby byl pro Rudolfinum zjevením (zvolil si árie z oper Ernani, Bohéma, Traviata ). Jeho jediným handicapem by mohla být fyzická výška. Výborným "operním" orchestrem byli Virtuosi di Praga (dirigent Alfonso Scarano ). Koncert byl mimořádně šťastným zakončením 6. ročníku festivalu Pontes.

Luboš Stehlík

Mým rodným městem jsou Pardubice, kde jsem se učil hrát na housle a violu. Housle a zpěv jsem studoval na Konzervatoři pro mládež s vadami zraku v Praze. V témže městě absolutorium oboru hudební věda na FF UK. Do pracovního procesu vstoupiv ještě před vysokou školou ročním pobytem v Pěveckém sboru AUS. Po skončení muzikologie, kde moji diplomovou práci vedl Petr Eben, nastoupil jsem v roce 1984 do knižní redakce nakladatelství Editio Supraphon. Od roku 1989 jsem působil několik let v Pěveckém sboru Českého rozhlasu. Po jeho vymazání z českého hudebního života  jsem se stal v roce 1994 členem týmu, později šéfredaktorem časopisu Harmonie, který se brzy stal nejlepším tištěným hudebním médiem České republiky. Jsem partnerem manželky nejlepší ze všech, otcem tří dětí a dědečkem (zatím) sedmi vnoučat.

Komentáře

Czech English French German Italian Portuguese Spanish

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam, poskytování funkcí sociálních médií a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.