Festival Pražské múzy pokračoval ve středu 12. října na své domovské scéně v kostele sv. Vavřince pod Petřínem ve znamení múzy Melpomené, která v antickém Řecku představovala ochránkyni zpěvu ve všech podobách. Program večera nabídl pestrou paletu skladeb výhradně českých autorů, kde zpěvné melodické linky charakterizovaly mozaiku koncertu instrumentálního i pěveckého.
Nejprve klavíristka Veronika Böhmová přenesla posluchače do počátku 19. století ve skladbě Václava Jana Tomáška (1774–1850) Tre ditirambi č. 2 E dur, op. 65 z roku 1818. Jako úspěšný klavírista vytvořil Tomášek svébytný typ jednovětých skladeb inspirovaných básnickými předlohami, Tre ditirambi byly psány na verše Johanna Wolfganga Goetheho. Veronika Böhmová prokázala výborné vcítění do klasicistní skladby určené Allegro con fuoco a rozezněla klavír s energickými přestupy od nejvyšších tónů k hloubkám v závratném fortissimu s nepolevující jistotou a pěkným znělým tónem v jemnějších melodických sekvencích. Její hra s plným výrazem zahájila koncert výborně.
Sonatinu G dur op. 100, B. 120 Antonína Dvořáka upravil flétnista Miroslav Matějka z originálu pro housle a klavír pro svůj nástroj a uvedl ji spolu s Veronikou Böhmovou. Oblíbená a často uváděná skladba, kterou skladatel napsal v závěru svého pobytu v New Yorku r. 1893 pro syna Antonína a dceru Otilii, zazněla v komorním prostoru příjemně, se znalostí detailů a s potřebným výrazem. Scherzo oživilo melodicky i rytmicky souhru flétny s klavírem, který v prvních větách překrýval slabší tón flétny, ve Finale se souhra vyrovnala a zdařilou flétnovou transkripcí Miroslav Matějka prokázal své nejen interpretační kvality. Veronika Böhmová uvedla dalšího českého mistra Bedřicha Smetanu, tentokrát v méně známé Fantazii na české národní písně pro klavír, kterou autor uvedl na koncertu v Mladé Boleslavi roku 1862 a zakončil tak svoje sólové vystupování. Skladba inspirovaná Erbenovou sbírkou vyniká kompoziční volností, fantazijní hudební forma byla inspirací k charakteristice písňových melodií s bohatými variacemi v netradičním řazení témat písní. Využívání celé klaviatury dávalo znát, že obdiv Franze Liszta, k němuž měl Smetana také osobní vztah, promítl skladatel do rozměrnější rozevláté skladby, podané Veronikou Böhmovou s technickou jistotou. Dynamika sice v rychlém tempu mírně slévala detaily, ale grandiózní závěr Presto vykreslila klavíristka s náležitou mohutností zcela přehledně.
Druhá část večera byla jako vždy zahájena mluveným slovem, kterého se ujala zakladatelka Pražských múz, mezzosopranistka Eva Garajová, aby přiblížila charakteristiku múzy Melpomené. S flétnistou Miroslavem Matějkou také pohovořili o setkávání a možnostech společného vystupování. Michal Müller (1956) zkomponoval přímo pro pěvkyni s doprovodem flétny a tamburíny Missu brevis, která od své premiéry v roce 2016 sklízí úspěchy doma i v zahraničí. Eva Garajová má skladbu skutečně zažitou a s výrazem, který jí umožňuje výtečnou interpretaci náročných partů i soudobých skladatelů, přednesla jednotlivé věty Missy brevis s procítěným flétnovým doprovodem Miroslava Matějky, sama pak rozeznívala tamburínu místy doplňující doznívající tóny. K mezzosopránu v melodických sekvencích plyne tón flétny monotónněji či rytmicky vždy přesně a vzápětí souzní v niterném duetu. Krásné provedení jako by zastavilo čas.
Leoš Janáček a jeho Pohádka pro violoncello a klavír našli výborné interprety v Bledaru Zajmim a Veronice Böhmové. Klavírní úvod a violoncellové pizzicato rozehrálo zajímavou melodii, kterou oba nástroje obohatily nádhernou znělostí a emocemi. Klenuté melodické oblouky violoncella provázené precizním klavírem s jemností a porozuměním vytvořily opravdu pohádku. Následný rytmus připomínal Lašské tance roztančením a uvolněností, sametové violoncello Bledara Zajmiho si s klavírem výtečně rozumělo až do zjemnělého závěru.
Večer zakončil Bohuslav Martinů a jeho Scherzo (Divertimento) pro flétnu a klavír (část ze Sextetu pro dechy a klavír) H. 174, datované rokem 1929. V jazzově laděné skladbě, ovlivněné pobytem skladatele v Paříži, flétna Miroslava Matějky pěkně čarovala s melodií a klavíru Veroniky Böhmové jazz velmi svědčil. V kratší skladbě dostaly oba nástroje možnost blýsknout se šarmem a skvělou technikou, což do posledního detailu využili.
