středa, 7. prosinec 2022

Pěst Jevgenije Kissina

Napsal(a) 

, foto ČSKH foto: ČSKH

Jevgenij Kissin je dnes jedním z nejvýznamnějších světových pianistů. Méně známo o něm je, že se vedle hry na klavír věnuje také komponování – jeho skladby vydává přední německé hudební nakladatelství G. Henle Verlag. V pondělí 5. prosince 2022 měli pražští posluchači příležitost seznámit se s nejnovějším Kissinovým dílem – Triem pro housle, violoncello a klavír. Premiéru této skladby zařadil Český spolek pro komorní hudbu jako první číslo programu svého mimořádného koncertu v Sukově síni Rudolfina. Klavírního partu se v tomto díle pochopitelně ujal sám autor, spolu s ním vystoupili koncertní mistři České filharmonie: houslista Jan Fišer a violoncellista Václav Petr. Druhým číslem avizovaného programu byl oblíbený Klavírní kvintet č. 2 A dur, op. 81 Antonína Dvořáka. U klavíru vystřídal v této skladbě Kissina náš nejznámější pianista Ivo Kahánek. K němu se vedle Jana Fišera a Václava Petra připojila ještě Petra Brabcová, vedoucí skupiny druhých houslí České filharmonie, a Jiří Pinkas, violista renomovaného Bennewitzova kvarteta. Těsně před začátkem koncertu pořadatel oznámil drobnou, leč podstatnou změnu, totiž že skladby zazní v opačném pořadí, než jak je mají posluchači uvedené v tištěném programu, tj. napřed Dvořákův Kvintet, po něm Kissinovo Trio.

Všichni interpreti Dvořákova Klavírního kvintetu jsou špičkoví profesionálové. Přestože se k provedení této skladby pravděpodobně sešli „ad hoc“, byl výsledek víc než obdivuhodný. Jejich perfektní souhra i jedinečný cit pro komorní hudbu působily dojmem, jako by tito umělci společně hráli řadu let. Dal-li jim však Dvořák ve svém Klavírním kvintetu příležitost k „sólovému“ výstupu, dokázali ji dokonale využít (sametové violoncello na začátku I. věty, temně medová viola na začátku II. věty, řada vysloveně sladkých houslových melodií). Dvořákova hudba zněla v podání všech pěti umělců plnokrevně, šťavnatě, ve zvuku téměř až orchestrálním. Dynamika byla bohatě propracovaná a hudební tok se přímo vzdouval v efektních „romantických“ vlnách. Hojná a krásně modelovaná rubata (především v melancholické II. větě) byla natolik skvěle sehraná a upřímně prožitá, že vyzněla tak, jako by je hrál jediný interpret. Z rychlých vět doslova tryskal životní optimismus, přičemž třetí větu a strettu ve větě finální jsem asi neslyšel hrát rychleji a bravurněji.

, foto ČSKH foto: ČSKH

Kissinovo Klavírní trio přineslo hudbu zcela jiného ražení. Skladatel o svém novém díle v programové brožuře píše: „Nedávno jsem složil Trio pro housle, violoncello a klavír o současné válce na Ukrajině. První věta ilustruje ruskou invazi a bombardování, druhá tragédii Ukrajiny a jejího lidu. Citoval jsem v ní ukrajinské lidové písně Ой, выйду ж я на могилу (Oj, přijdu já do hrobu) a Горе ж менi, горе (Běda mi, běda). Třetí věta zrcadlí konečné ukrajinské vítězství, ve které věřím.“

První větu otevírá pomalý depresivní úvod, do něho divoce vpadne hudba vysloveně agresivní. Hlavní slovo má v této větě klavír s nemilosrdným, děsivě tvrdým pravidelným rytmickým tepem. Kissin bušil do nástroje téměř až zuřivě, k úderům do kláves v nejhlubších polohách využíval často dokonce pěst, místy i celé předloktí. V bezútěšné pomalé větě jsme slyšeli nářek smyčcových nástrojů, klavír ustoupil mírně do pozadí. Finální věta je opět – podobně jako věta úvodní – postavená na rytmickém ostinatu v klavíru. Všechny tři nástroje znějí v této větě odhodlaněji a neústupněji než v předchozích dvou větách. Smyčce přitom pracují se stále bohatším melodickým materiálem, který postupně přechází v náznak ukrajinské hymny – až posléze proud hudby vygraduje k vítěznému závěru.

Hodnotit novou skladbu po prvním poslechu je vždycky náročné a riskantní. V tomto případě je to o to těžší, že nejde „jen“ o hudbu. Skladatel tu po svém reaguje na zlo, které se dotýká nás všech, které nás děsí a se kterým si vůbec nevíme rady. Rozhodně se jedná o dílo mimořádně dramatické a působivé – a jeho provedení bylo naprosto přesvědčivé. Věřím, že bychom v publiku našli jen stěží někoho, koho by Kissinova hudba nějakým způsobem nezasáhla. A posluchači po právu ocenili Kissinovo Klavírní trio dlouhým potleskem vstoje.

Věroslav Němec

Hudební editor a redaktor, klavírista (bývalý), pedagog (bývalý), muzikolog, hudební publicista. V letech 1975–2000 pracoval v hudebním nakladatelství Supraphon (1989–91 šéfredaktor, 1998–99 ředitel, 1999–2000 místopředseda představenstva). Od roku 2000 je šéfredaktorem hudebního nakladatelství Amos Editio, které v roce 2012 získalo pod jeho vedením prestižní Cenu České hudební rady. Jako pianista vystupoval v klavírním duu se svou manželkou Jitkou. S časopisem Harmonie spolupracuje od roku 1999. Ve svých textech, jichž vyšlo v Harmonii přes 500, se věnuje především klavírní interpretaci.

Komentáře

csenfrdeitptes

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam, poskytování funkcí sociálních médií a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.