pondělí, 29. březen 2004

Pecková před vánoci, Kožená po Třech králích

Napsal(a) 

Dagmar Pecková a Magdalena Kožená jsou vyhraněné umělecké osobnosti, které nám může závidět leckterá země Evropské unie, kam se letos chystáme vstoupit s nepříliš velkým sebevědomím. Jejich radikální odlišnost ukázaly už dominanty obou pražských koncertů. Zatímco Dagmar Pecková nejvíce zazářila 21. 12. v Obecním domě v hudbě Richarda Wagnera, kdy báječně zazpívala část z Tristana a Isoldy , a Ludwiga van Beethovena (koncertní scéna a árie "Ah Perfido!" ), pak Magdalena Kožená se pomazlila 10. 1. v Rudolfinu s mozartovskými postavami Cherubina a Zerliny a nostalgickými Novákovými Melancholickými písněmi o lásce . Obohacující byla také její prezentace dvou Mozartových koncertních árií ("Vado, ma dove? - Oh Dei!", "Alma grande e nobil core "). S oběma pěvkyněmi spolupracovala Pražská komorní filharmonie , v prosinci se svým otcem-zakladatelem Jiřím Bělohlávkem , v lednu s hlavním hostujícím dirigentem Michelem Swierczewskim . (Mimochodem není to zvláštní, že obě pěvkyně zpívají v Čechách až na výjimky pouze s tímto orchestrem?) Pražská komorní filharmonie je naším špičkovým reprezentačním uměleckým artiklem a například její Mozart je srovnatelný s větší částí mezinárodní konkurence. Občas si však odskočí do komnaty, kde se necítí zcela přirozeně, i když se o to hodně snaží. V prosinci to byla předehra k Tristanovi a zvláště Beethovenova Leonora III. , kde i sebevětší sympatické nadšení mladých muzikantů nemůže nahradit les smyčců a intenzitu prestižních symfonických orchestrů, v lednu Stravinského Suita z baletu Pulcinella , v níž se ukázalo, že PKF nemá zatím hráče úrovně Jiřího Válka, Jany Brožkové, Zdeňka Šedivého, Ondřeje Vrabce, Františka Hosta nebo Jany Vlachové. Nicmémě silně motivační tandem Bělohlávek - Swierczewski jí může závidět kterýkoliv český orchestr. Pro úplnost dodávám, že předvánoční atmosféru překvapivě dobře navodila Zora Jandová přednesem svérázného Fibichova melodramu Štědrý den .

Luboš Stehlík

Mým rodným městem jsou Pardubice, kde jsem se učil hrát na housle a violu. Housle a zpěv jsem studoval na Konzervatoři pro mládež s vadami zraku v Praze. V témže městě absolutorium oboru hudební věda na FF UK. Do pracovního procesu vstoupiv ještě před vysokou školou ročním pobytem v Pěveckém sboru AUS. Po skončení muzikologie, kde moji diplomovou práci vedl Petr Eben, nastoupil jsem v roce 1984 do knižní redakce nakladatelství Editio Supraphon. Od roku 1989 jsem působil několik let v Pěveckém sboru Českého rozhlasu. Po jeho vymazání z českého hudebního života  jsem se stal v roce 1994 členem týmu, později šéfredaktorem časopisu Harmonie, který se brzy stal nejlepším tištěným hudebním médiem České republiky. Jsem partnerem manželky nejlepší ze všech, otcem tří dětí a dědečkem (zatím) sedmi vnoučat.

Komentáře

Czech English French German Italian Portuguese Spanish

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam, poskytování funkcí sociálních médií a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.