středa, 20. červen 2012

Pašije podle Jana

Napsal(a) 

Velikonoční svátky letos hudební Praha oslavila velmi důstojně. Vedle četných skladeb Jana Dismase Zelenky a Dvořákova Stabat Mater , které zazněly ve Stavovském divadle a některých chrámech, byly uvedeny také Janovy pašije Johanna Sebastiana Bacha. Koncertní provedení tohoto mimořádného díla připravili v kostele Šimona a Judy na Zelený čtvrtek Václav Luks , Collegium 1704Collegium Vocale 1704 . Zcela podle očekávání rozezněl Luks skladbu v celém spektru jejích dramatických poloh a nezůstal nic dlužen ani vypjatým dialogům, niterným áriím či velebným chorálům. Obsazení orchestru i vokálního ansámblu bylo spíše menší, „komorní“, ale nikoliv sólistické, s nímž se dnes můžeme také občas setkat. Vzhledem k akustice sálu, ale i samotné povaze díla to byla jistě správná volba, a třebaže snad ne všechny detaily partitury vyzněly stejně dokonale, díky maximálnímu nasazení a koncentraci celého ansámblu zavládla od prvního okamžiku jedinečná atmosféra. Výkony sólistů byly vzácně vyrovnané, velmi precizní byla sopranistka Alena Hellerová ve známé árii Zerfließe, mein Herze , z instrumentalistů nutno uvést alespoň gambistku Hanu Flekovou a její zpěvnou hru v árii Erwäge , wie sein blutgefärbter Rükken . Největší ovace však zcela právem sklidil portugalský tenorista Fernando Guimarães , který se dokonale zhostil náročného – a pro vyznění díla zcela klíčového – partu Evangelisty i obou tenorových árií. Jedinou výhradu si dovoluji vznést ke continuu, a to samozřejmě nikoliv k výborné, citlivé hře Pabla Kornfelda , ale k volbě nástroje. Místo varhanního pozitivu byla dána přednost cembalu, asi s ohledem na jeho průraznost a tím i větší oporu pro sólisty umístěné často za orchestrem a na obou koncích pódia. V některých lyrických áriích je ale zvuk cembala spíše ke škodě. Celkový dojem večera byl ovšem vynikající – publikum dlouho nechtělo umělce pustit z pódia a melodie Ruht wohl ještě dlouho provázela nejednoho posluchače na jeho cestě domů. Kéž ještě dlouho zní v našich srdcích.

Marc Niubo

Ředitel Ústavu hudební vědy na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy. Ve svém výzkumu se primárně věnuje hudební historiografii, odkrývání minulého, zkoumání skladeb, jejich příběhů, tvůrců, interpretů, kontextů, souvislostí. Jeho dlouhodobým badatelským tématem je italská opera v Praze, badatelsky se také věnuje duchovní hudbě – české i italské, ale primárně v domácím kontextu. Řadě dalších témat, jako např. hudba anglického či španělského baroka, dílo M. A. Charpentiera, W. A. Mozarta, Antonína Dvořáka, otázky provozovací praxe, edičních technik, hudební kritiky, se věnuje spíše příležitostně anebo primárně ve výuce Ústavu hudební vědy.

Komentáře

Harmonie vychází za podpory

Ministerstvo kultury ČRNadace Český hudební fondNadace Leoše JanáčkaNadace Bohuslava Martinů

 

Naši partneři

Muzikus - magazín nejen pro muzikantyAlterecho - platforma pro současnou hudební kulturu

Chcete inzerovat? Máte dotaz?

+420 266 311 700

Novinky emailem

csenfrdeitptes

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam, poskytování funkcí sociálních médií a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.