čtvrtek, 22. březen 2018

Panu profesoru s láskou

Napsal(a) 

Václav Hudeček a Jiří Vodička, foto Radovan Šubín Václav Hudeček a Jiří Vodičkafoto: Radovan Šubín

Celosezonní koncertní série Svátky hudby v Praze nemá hvězdnost Pražského jara, mistrovství abonentních koncertů České filharmonie či dramaturgickou objevnost série Orchestru Berg, zato má vždy příjemnou atmosféru, neformálnost, dýchá člověčenstvím a hýří přirozenou muzikalitou. V úterý 20. března, v den jarní rovnodennosti, se uskutečnil v sále Pražské konzervatoře mimořádný večer s mimořádným laděním – pocta houslistovi, pedagogovi, dirigentovi Josefu Vlachovi (8. června 1923 – 17. října 1988).

Večer v nabitém sále jako vždy uvedl duchovní otec a umělecký garant Svátků hudby Václav Hudeček. Tentokrát byl možná více osobní, neboť vzpomněl nejen uměleckou erudici primária legendárního Vlachova kvarteta, ale i svůj osobní vztah jak profesní, tak přátelský – mnichovický, včetně přátelství s jeho rodinou. Právě dcery Josefa Vlacha, Jana a Dana, byly pilíři večera. A navíc koncertní mistr České filharmonie, Jiří Vodička, jenž se přiženil do rodiny Jany Vlachové, takže je nepřímo pokračovatelem hudebního „rodu“;  během večera prokázal, že navýsost kompetentním a že dokonale rozvíjí houslové ideje Josefa Vlacha – zpěvnost, stylovost a pokoru před autorem hudby. 

Jak jsem naznačil, od koncertů Svátky hudby nelze čekat objevnost. V sále bylo však tolik pozitivní energie, že jsem měl pocit, jako bych byl účasten setkaní přátel. Navíc tak okouzlující muzicírování jsem už delší dobu neslyšel. Perličkou bylo už úvodní číslo – skvělé duo Václava Hudečka a Jiřího Vodičky v Sonátě pro dvoje housle e moll č. 5 Jeana-Marie Leclaira. (Škoda, že byla v programu večera jen jedna!)  Bachův Dvojkoncert d moll BWV 1043 jsem slyšel od Jany a Dany Vlachových  poprvé před několika desítkami let, když končily studium na HAMU. Stále je v jejich hře stejná energie a lpění na kvalitě tónu. S doprovodem Českého komorního orchestru (provoněného několika dalšími členy Vlach Family) to bylo nesmírně milé. Ocenil jsem pokus barytonisty Jana Ericssona o zprostředkování síly dvou Dvořákových Biblických písní (č. 3 a 10) v citlivém aranžmá jeho otce, violoncellisty Michaela Ericssona. Vrchol sice nezdolal, ale jistě by to byl velmi kvalitní sborový hlas.

Jana a Dana Vlachovy, foto Radovan Šubín Jana a Dana Vlachovyfoto: Radovan Šubín

Pozoruhodný byl přednes sólového partu Dvořákova Klidu lesa op. 68. Slyšel jsem sice nástrojově lepší provedení (například Truls Mørk, Steven Isserlis nebo Tomáš Jamník), ale nikdy tolik klidu a meditace jako od Michaela Erikssona, manžela Jany Vlachové.

Večer měl pro mě dva vrcholy. Tím prvním byl úvodní Leclair, druhým Rumunské tance Bély Bartóka v sice komorním, ale nástrojově a výrazově velmi intenzivním podání Českého komorního orchestru se skvělou Janou Vlachovou v roli stehgeigera. Je zřejmé, že její vliv na kulturu tónu, zvukovou homogenitu a dýchání frází je určující. Posledním číslem koncertu byl Vivaldiho Koncert pro dvoje housle g moll č. 2, opět se sólovým duem Václav Hudeček a Jiří Vodička. Nebylo to sice technicky dokonalé, zato opět erupce muzikality a nástrojové pohody. Tečkou pak byl vtipný přídavek obou pánů – část z Telemannovy Kanonické sonáty a dlouhý potlesk auditoria.

Luboš Stehlík

Narodil se 20. dubna 1957 v Pardubicích. Housle a zpěv studoval na Konzervatoři pro mládež s vadami zraku v Praze. V témže městě absolvoval obor Hudební věda na FF UK. Do pracovního procesu vstoupil ještě před vysokou školou ročním pobytem v Pěveckém sboru AUS. Po skončení hudební vědy, kde jeho diplomovou práci vedl Petr Eben, nastoupil coby redakční benjamínek v roce 1984 v nakladatelství Editio Supraphon – oddělení knih o hudbě,  kde redigoval ledacos, od Encyklopedie jazzu a moderní populární hudby až po Cimrmana v říši hudby. Po roce 1989 působil několik let v Pěveckém sboru Českého rozhlasu. Po jeho  vymazání z českého hudebního života se stal v roce 1994  nejdříve redaktorem a poté šéfredaktorem časopisu Harmonie, který se brzy stal nejlepším tištěným hudebním médiem České republiky. Je partnerem nejlepší manželky ze všech, otcem tří dětí a dědečkem raději nespecifikovaného počtu vnoučat.

Komentáře

Czech English French German Italian Portuguese Spanish