čtvrtek, 13. prosinec 2018

Padesátiny Panochova kvarteta

Napsal(a) 

 , foto Zdeněk Chrapek foto: Zdeněk Chrapek

Pondělní večer 10. prosince 2018 náležel v takřka zaplněné Dvořákově síni Rudolfina mimořádnému koncertu, jakých se v životě lidském odehraje nemnoho. Panochovo kvarteto, služebně nejspíše nejstarší kvartetní soubor v České republice, slavilo v přítomnosti mnoha kolegů a žáků padesátileté jubileum, po osmačtyřiceti letech v nezměněném personálním složení. Seznam odehraných koncertů a soupis diskografie Panochova kvarteta budí respekt napříč kontinenty, vždyť po dlouhá desetiletí byli Panochovci jako nástupci Smetanova, Vlachova, Janáčkova kvarteta a Kvarteta hlavního města Prahy nejpřednějšími reprezentanty české kvartetní tradice. Jejich pondělní koncert v rámci abonentní řady Českého spolku pro komorní hudbu měl daleko ke vší slávě a pompě, na pódiu spíše připomínal jeden z tisíců koncertů Panochova kvarteta. Snad jen nervozity bylo u brzy sedmdesátníků z Panochova kvarteta o něco více, než tomu obvykle bývalo v minulosti. Fandové Panochova kvarteta mu však přišli pogratulovat a poděkovat, a tak je to od recenzenta spíše projevem drzosti, když připomene nějakou tu intonační nečistotu, která se během večera objevila.

V jeho úvodu zazněl jeden z šesti „italských“ smyčcových kvartetů Wolfganga Amadea Mozarta, třívětý Smyčcový kvartet C dur KV 157 (1772), křehké dílko šestnáctiletého skladatele, v němž Jiří Panocha a Pavel Zejfart (housle), Miroslav Sehnoutka (viola) a Jaroslav Kulhan (violoncello) položili důraz spíše na kantabilní Andante než krajní věty Allegro a Presto. Slušela by jim pregnantnější rytmizace, elastičtější agogika a svítivější tón prvních houslí. Ve Dvořákově Smyčcovém kvintetu č. 3 Es dur op. 97 se dvěma violami vstoupili Panochovci na domácí půdu, jíž dlouhá desetiletí vévodili. Rytmická pulzace a širokodechost Dvořákových témat ovládly tiše naslouchající publikum, které o sobě dávalo vědět jen výbuchy prosincového kašle mezi větami. „Indiánské“ scherzo Dvořákova kvintetu prozradilo jisté rezervy souboru v jeho aktuální kondici, pomalá variační věta ovšem odkryla trumfy Panochovců, k nimž náleží sebejistý přehled o hudebním dění a tektonice díla a schopnost dovyprávět je do posledního taktu. Delikátní dynamika, kterou kvartetisté volili již v Mozartovi, volala spíše po menší Sukově síni a jejích akustických dispozicích, finále Dvořákova kvintetu ovšem hýřilo rytmy a barvami.

 , foto Zdeněk Chrapek foto: Zdeněk Chrapek

Ve Dvořákově komorním pandánu Novosvětské symfonie se k hráčům Panochova kvarteta připojil violista Josef Klusoň, kterého po pauze následovali další členové Pražákova kvarteta, kteří přišli Panochovcům blahopřát s party Mendelssohnova Oktetu Es dur op. 20. Mendelssohnův Oktet je kompozice, kterou si posluchači vyslechnou kdykoliv rádi, zvláště v precizním nastudování dvou předních českých smyčcových kvartet starší umělecké generace. Pokorná Jana Vonášková u druhého pultu prvních houslí, houslista Vlastimil Holek a violoncellista Michal Kaňka přispěli k nastudování, které mělo plný zvuk ansámblové hry, rezignovalo na extrovertní virtuozitu a vsadilo na nakažlivou radost z početně rozšířené komorní hry. Gratulační večer bez velkých gest skončil přídavkem v podobě scherza z Mendelssohnova Oktetu. Čekal jsem nějaké závěrečné překvapení, dostaveníčko v podání členů Pražákova kvarteta, velkou kytici, ovace ve stoje. Na to jsou však členové Panochova kvarteta příliš skromní, než aby místo kvartetním mistrům sloužili své slávě. Zaslouží si obdiv a upřímné poděkování.

Martin Jemelka

Profesí historik hospodářských a sociálních dějin, studoval historii na Ostravské univerzitě v Ostravě (1997–2006) a v současnosti je odborným pracovníkem Masarykova ústavu a Archivu Akademie věd České republiky. Dlouhodobé studijní pobyty v Jeně a Vídni byly věnovány výzkumu dějin koncernové společnosti Baťa, a. s., Zlín, mezi historiky je však znám především pro své dlouhodobé výzkumy českého, zvláště ostravského dělnictva a dělnických kolonií. Jedna polovina jeho srdce patří historii 19. a 20. století, druhá hudbě a hudební publicistice, v níž spojuje náklonnost k historii s posedlostí fanouška staré hudby, významných osobností taktovky a starých i nejnovějších nahrávek díla Antonína Dvořáka. Za českou operou, Dvořákovou hudbou a soubory staré hudby pravidelně vyjíždí do zahraničí. V letech 2003–2015 vynechal ve Vídni a Štýrském Hradci jen nemnoho koncertů Nikolause Harnoncourta, jehož je hlubokým obdivovatelem. Od roku 2008 spolupracuje s Českým rozhlasem Vltava při tvorbě hudebních pořadů.

Komentáře

Czech English French German Italian Portuguese Spanish

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam, poskytování funkcí sociálních médií a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.