středa, 12. prosinec 2007

Otevřené hlavy ve Valticích

Napsal(a) 

Otevřené hlavy ve Valticích Otevřené hlavy ve Valticích

Už jste byli ve Valticích? Nemyslím tím návštěvu zámeckého areálu, muzeí, sakrálních prostor a místních vinných sklípků. V hudebním světě se touto otázkou míní, zda jste navštívili Mezinárodní letní školu staré hudby (MLŠSH). Letos se konala ve dnech 30. 6. - 8. 7. a zúčastnilo se jí kolem 300 lidí, kteří se věnovali pod vedením 25 lektorů provozování staré hudby včetně tanců. Uměleckým ředitelem školy je už druhým rokem muzikolog a zpěvák Marc Niubo.

Přijedete-li do Valtic v polovině kurzů (stejně jako autorka tohoto článku) a zamíříte rovnou na večerní koncert lektorů, v tomto případě do Španělské konírny, jako první vás asi zaujme ne tolik hudba, kterou posloucháte, ale prostředí, v kterém zaznívá. Atmosféra rodinné komunity, v níž jsou zastoupeny všechny generace, od děťátek přes "puberťáky" až po babičky, je příjemně nakažlivá. Však také některé starší pamětnice vzpomínaly, jak kdysi při koncertech spávala miminka v barokních žlabech. Jak záhy zjistíte, koncertem ve Valticích večer nekončí. Stalo se tradicí, že se zájemci odebírají do místní tělocvičny a pod vedením italských kolegů se ještě dlouho do noci oddávají baroknímu tanci. (Za roky, kdy Italové do Valtic jezdí, vybavili se zcela "nezbytnými" českými frázemi jako třeba "krok sun krok"!) Běžný valtický školní den je dost nabitý. Ráno je třeba si přivstat a ukořistit tak k rozepsaným hodinám ještě chvíli na cvičení. Cvičí se úplně všude včetně toalet Vinařské školy nebo šaten školy základní. Další prostor pro kurzy je otevřen v místní ZUŠce. Tato místa se na týden promění v malé konzervatoře, nestudují tu ale jen dospělí nebo dospívající. K tradici Valtic patří neodmyslitelně děti: dětský orchestr, pohybová výchova a zpěv. Orchestr vede Lubomír Novák, který je s Valticemi spjat od začátku a který se výuce dětí věnuje přes 40 let (a jak vidno, děti nepřestal mít rád). Podle toho, jaké nástroje se mu ve třídě sejdou, připraví a upraví repertoár na míru. Letos to bylo třeba Jaro z Vivaldiho Čtvera ročních dob . Třídy pro "velké" vede skupina lektorů, z nichž někteří jezdí do Valtic pravidelně a dlouho, například Nancy Hadden (barokní a renesanční příčná flétna), Marcin Bornus-Szczycinski (středověký a renesanční zpěv) nebo Helmut Franke (cembalo, sborový zpěv), jiní zde letos učili poprvé jako třeba Marek Štryncl (barokní violoncello) nebo Petra Matějová (kladívkový klavír). Do tříd chodí jak profesionálové, tak více či méně zdatní amatéři, jimž učitelé věnují celý týden téměř rodičovskou péči. Helmut Franke se neušklíbne, když má strávit týden s pianistou, který hraje na cembalo poprvé, houslistka Dagmar Zárubová přijímá do třídy i hráče na moderní nástroje a Petr Zejfart (zobcová flétna, komorní hra) si s mladšími studenty povídá třeba o tom, jaký je život sólového hráče. V odpoledních hodinách už se odebírali studenti buď na hodiny tance s Evou Kröschlovou a Kateřinou Doležalovou, nebo za dirigentem Markem Štrynclem do barokního orchestru.

Otevřené hlavy ve Valticích Otevřené hlavy ve Valticích

Večer (5. 7.) ve farním kostele Nanebevzetí Panny Marie patřil opět lektorům, účastníci školy se představili během pátku a soboty. Z koncertů, které proběhly v zámecké kapli, stojí za zmínku vystoupení studentů s Isabel Kraft, kteří spojili Dufayův chanson s moravskou lidovou písní, protože při nácviku zjistili, že jsou jejich melodie téměř totožné. Mimochodem, v této třídě se provozovaly i skladby z pražských rukopisů 14. a 15. století. Páteční večer ve farním kostele byl sborový: zpěváci Evy Káčerkové vpluli do kostela s kánonem Na martinskou husu i s papírovou replikou husičky, Marcin B. Sczyczinski ukázal chorální Kyrie v orientálním stylu, třída Jiřího Hodiny pašijové melodie gregoriánského chorálu, sbor H. Frankeho se zaměřil na Buxtehudeho. V závěru zazněl za řízení Roberta Huga výběr z Matoušových pašijí G. F. Telemanna, k jejichž chorálům se ve stylu německé tradice mohlo připojit i publikum. Sobotní odpoledne patřilo bezkonkurenčně skvělým dětem, další koncert účastníků a zároveň závěr valtické školy byl tradičně pestrý a dlouhý. V prostorách zámecké jízdárny se nejprve představili tanečníci v dobových kostýmech a v mžiku přenesli všechny o mnohá staletí zpět. Navazující koncert se přesunul do přilehlé Španělské konírny, a přestože byl celý prodchnut překrásnou atmosférou, zmínit zde lze jen pár momentů: půvabný tanec Kateřiny Doležalové, vystoupení štrasburských hráčů na příčné flétny, bachovskou gavottu na cimbál a strhující interpretaci třídy komorní hry Petra Zejfarta. Při jejich provedení ouvertury k Žebrácké opeře Johna Pepusche a Entrée J. Ph. Rameaua šel mráz po zádech. Závěrečným osvěžením byla Sinfonia J. V. Stamice v podání barokního orchestru s dirigentem Markem Štrynclem. Po shlédnutí této přehlídky se není co divit, že ve Valticích, v jedné z největších oáz staré hudby u nás, už vzniklo několik souborů a započaly se nové spolupráce. Nuže tedy: Už jste byli ve Valticích?

Fakta

Mezinárodní letní školu staré hudby organizuje Společnost pro starou hudbu (SSH). Založil ji v roce 1982 Miroslav Venhoda při České hudební společnosti jako sdružení pro všechny zájemce, tedy i amatéry, o historicky poučené provozování staré hudby. O tři roky později se konaly první praktické semináře v Kroměříži, v roce 1989 se staly sídelním městem kurzů Valtice. K historii této školy patří i jedno z prvních vystoupení mladinké Magdaleny Kožené počátkem 90. let. V souvislosti se zánikem České hudební společnosti a všech jejích složek se Společnost pro starou hudbu na podzim roku 2006 znovu ustanovila jako občanské sdružení a za svůj hlavní úkol si vytýčila pořádání MLŠSH. Předsedkyní rady společnosti je Michaela Freemanová, místopředsedou Marc Niubo, dalšími členy rady jsou Václava Cibulcová, Robert Hugo, Jiří Kotouč, Jaroslav Přikryl a Václava Smetáčková. SSH má v současné době přes 80 členů. Více na: www.early-music.cz.

Dina Šnejdarová

Hudbě se věnuje přibližně od svých pěti let. Postupně prošla školením klavír-varhany-cembalo-dirigování-liturgická praxe-základy zpěvu a muzikologie (FF UK), souběžně s tím se řadu let věnovala klasickému baletu pod vedením nezapomenutelné Dagmar Špryslové a krátce též scénickému tanci (Vysokoškolský umělecký soubor, dnes Taneční centrum Praha). Její „hudební mámou“ se stala pedagožka Alena Kuklová, rodačka z Poličky, díky níž neztratila radost z hudby a přibližně v devíti letech objevila tvorbu 20. století, zejména Bohuslava Martinů a Bély Bartóka. Za průnik do hudebně-analytického myšlení vděčí varhanici Miroslavě Svobodové, za překonání obav z improvizace Jitce Chaloupkové (Konzervatoř České Budějovice). V muzikologii se soustředila na hudbu starších období. Pracovala jako zástupkyně šéfredaktora Harmonie, spolupracovnice ČRo Vltava, editorka koncertních programů FOK, knihovnice Hudebního oddělení NK ČR. V současné době se věnuje vzdělávání svých dvou dcer a hudební publicistice (Harmonie, Czech Music Quaterly, FOK, Česká filharmonie, Pražské jaro), provozuje též autorský Dinin nevyvážený blog (dinasnejdar.blogspot.cz). Jejím nej- autorem je již od dětství Johann Sebastian Bach.

Komentáře

Czech English French German Italian Portuguese Spanish

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam, poskytování funkcí sociálních médií a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.