Páteří letošního ročníku byly opět symfonické koncerty, které měly ve velké většině velmi kladný posluchačský ohlas. Zasloužili se o něj výborně připravení sólisté (mimo jiné Gabriela Beňačková , Eva Urbanová , Gerhard Oppitz , Ilja Gringolts , Ivan Ženatý ), dirigenti (například Jiří Bělohlávek , Libor Pešek , Ondrej Lenárd , Petr Vronský ) i orchestry (Pražská komorní filharmonie , Moravská filharmonie Olomouc , Komorní filharmonie Pardubice , Janáčkova filharmonie Ostrava ). Na programech symfonických koncertů byly často skladby jubilujících českých skladatelů. Záslužným činem určitě bylo uvedení dvou instrumentálních koncertů (klavírního a houslového) Antonína Dvořáka (violoncellový přednesl na loňském festivalovém ročníku Mischa Maisky; byl jsem přítomen provedení Houslového koncertu a moll skvělým Ivanem Ženatým), skladeb Leoše Janáčka, Vítězslava Nováka, Josefa Suka i Milana Báchorka, jehož Hukvaldská poema připomněla lašské a janáčkovské kořeny letos pětašedesátiletého skladatele a hudebního pedagoga. Velmi významné místo měla česká hudba i v programech komorních koncertů. Často se hrála díla Antonína Dvořáka, objevovala se i hudba Bedřicha Smetany (se zadostiučiněním připomínám provedení 1. řady Českých tanců Janem Simonem a obou duí Z domoviny Bohuslavem Matouškem a Petrem Adamcem ), Leoše Janáčka, Bohuslava Martinů. Na festivalu tradičně účinkující Janáčkův komorní orchestr doprovodil výborného trumpetistu Guy Touvrona v koncertech J. K. Nerudy a J. N. Hummela. Komorní orchestr Evropské unie v Ostravě uvedl mimo jiné i Haydnův Koncert pro violoncello a orchestr C dur (se sólistkou Michaelou Fukačovou ). Výrazně se na programu festivalu podílely české a zahraniční komorní soubory (Kubínovo kvarteto , Stamicovo kvarteto , Belcea Quartet , Drážďanské smyčcové trio ) se spoluúčinkujícími klavíristy Soňou Krivčíkovou , Igorem Ardaševem a violistou Alexandrem Besou . Výjimečným osvěžením letošního festivalového programu bylo vystoupení gambisty Petra Wagnera a theorbisty Jana Krejči s programem ze skladeb francouzských barokních skladatelů. Se zájmem byl očekáván koncert Pěveckého sdružení moravských učitelů .
Učitelský sbor tradičně výborně připravený svým uměleckým vedoucím Lubomírem Mátlem zpíval s profesionalitou sobě vlastní vrcholně obtížné skladby Bedřicha Smetany (Píseň na moři ), Leoše Janáčka (bezručovské sbory, Potulný šílenec ), Vítězslava Nováka (Dvanáct bílých sokolů ) a dalších skladatelů. Festivalový výkon Sdružení mne znovu utvrdil v přesvědčení, že je opravdovým štěstím být veden umělcem Mátlova ražení. V sugestivním prostředí Hornického muzea v ostravských Petřkovicích se uskutečnily koncerty Ivy Bittové (spoluúčinkovalo Škampovo kvarteto ) a Jany Koubkové . Festivalové koncerty této orientace mají v Ostravě svou tradici a pozoruhodný posluchačský ohlas. Na 22. května připravila festivalová dramaturgie velmi zajímavý literárně-hudební večer. V programu Hádanka života – Listy důvěrné představili Zlata Adamovská a Luděk Munzar spolu s Moravským kvartetem Leoše Janáčka jako slovesného umělce a hudebního skladatele. Bezprostřední, emotivní a mladistvě expresivní odstavce ze skladatelových dopisů Kamile Stösslové střídala obdobně laděná hudba obou Janáčkových kvartetů. Arne Novák a Vladimír Helfert měli pravdu, když svého času přisoudili Janáčkovi nejenom hudební nadání.
Ideálním doplněním letošního Janáčkova máje se stala tradiční muzikologická konference Janáčkiana (Česká hudba 2004. Osobnosti, instituce, vědecké, umělecké a hudebně pedagogické aktivity ). Ve dnech 24. a 25. května se v aule Ostravské univerzity a v prostorách katedry hudební výchovy její Pedagogické fakulty setkali slovenští a čeští muzikologové a hudební pedagogové, aby se zamýšleli na problémy, které téma konference poskytlo skutečně v nebývalé míře. Součástí druhého dne konference byl také blok vystoupení věnovaných stému výročí narození sbormistra a hudebního pedagoga Františka Lýska, jenž se narodil 2. května 1904.
Letošní Janáčkův máj přinesl řadu skutečně podnětných a zajímavých koncertů, které svou orientací na díla českých skladatelů poskytly – kromě ryze uměleckých zážitků – i prostor pro muzikologická a posluchačská uvažování o smyslu české hudby, o jejím místě v hudební kultuře sjednocované Evropy a přínosu jednotlivých skladatelů této kultuře. Díky náročné, nesmírně záslužné a jen obtížně docenitelné práci ředitele festivalu, umělecké rady a pracovnic festivalového sekretariátu se podařilo připravit další ročník pro Ostravu typického a s napětím očekávaného hudebního svátku, který se v posledních letech stal daleko více než jen vrcholným zakončením koncertní sezony.
