Je dobře, že Martin Turnovský mohl přímo v den svých osmdesátin 29. 9. 2008 dirigovat náš nejlepší orchestr ve Smetanově síni a v programu, který byl blízký jemu, hráčům i posluchačům. O ráz mimořádného koncertu se postaralo nejprve několik úvodních gratulantů. Tím prvním byl Ilja Hurník s důstojným úvodním slovem, druhým náměstek ministra kultury, který oslavenci předal medaili Artis Bohemiae Amicis a třetím samotný orchestr. Ten dirigentovi zahrál jednak narozeninovou zdravici, ale pak hlavně celý náročný koncert na velmi potěšitelné úrovni. Ač šlo o mimořádný koncert a pro Pražskou komorní filharmonii mimořádné místo, bylo prakticky vyprodáno. Šlo zároveň o koncert ke stému výročí narození Miloslava Kabeláče, jehož neoklasická a k posluchačům velmi vstřícná Symfonie č. 4 „Camerata“ program otevřela. Následoval Beethovenův Houslový koncert D dur . Ivan Ženatý jako sólista přesvědčil, že v tomto repertoáru je mezi českými houslisty naprostou jedničkou. Pravděpodobně nejtěžší houslový koncert vůbec, který v nekonečné délce první věty žádá průzračnost, dokonalou intonaci a technickou svrchovanost, byl vrcholem večera.
Kdo je zvyklý na nahrávky s nějakými pěti nejlepšími houslisty minulého století, mohl v tomto pojetí postrádat nadhled a osobitost těch největších mistrů. Jinak ovšem provedení obstálo skvěle díky preciznosti, jasné a promyšlené koncepci, velmi dobré technice a vyrovnanému zvuku. Závěrečnou symfonii Jupiter provedla PKF s Martinem Turnovským s velkým citem pro přirozenost a lehkost Mozartovy hudby. Blýskla se dechová sekce, ale mohli jsme slyšet i pravé mozartovské smyčce. Posluchač mohl litovat pouze toho, že na jednoho z nejvýraznějších českých dirigentů nejstarší generace si pořadatelé vzpomenou opravdu vzácně, má u nás tak jeden dva koncerty ročně.
