pátek, 24. únor 2017

To i my zde držíme moc a neseme zodpovědnost. Oslava hrdinů v Besedním domě

Napsal(a) 

Brian Caspe a Case Scaglione, foto Jiří Jelínek Brian Caspe a Case Scaglionefoto: Jiří Jelínek

Heroická atmosféra v americkém duchu charakterizovala třetí abonentní koncert cyklu Filharmonie doma II. Brněnští filharmonikové uvedli pod taktovkou Case Scaglioneho a pod záštitou Amerického velvyslanectví v Praze dvě skladby z pera klasiků americké národní hudby a Beethovenovu Eroicu.

Dříve, než zazněly první tóny Tří míst v Nové Anglii Charlese Ivese, uvedl dirigent několika slovy dramaturgickou koncepci večera a upozornil na zajímavosti v jednotlivých skladbách. Charles Ives dosud na našich pódiích příliš nezdomácněl, jakkoliv je jeho tvorba navýsost moderní, zajímavá a reprezentuje národní směr americké hudby. Spojuje v sobě v klasické hudbě vzdělaného umělce, jenž do ní integroval černošské spirituály, městské i vojenské dechovky, prostředky populární a lidové hudby, stejně jako polytonalitu, porytmiku, klastry, mikrotonalitu apod. Jeho hudba si určitě zaslouží pozornost. Lincolnův portrét pro vypravěče a orchestr Aarona Coplanda civilně, přirozeně a bez patosu přednesl americký herec Brian Caspe; zpaměti s mikroportem, nikoliv do mikrofonu, což skladbě dodalo na autentičnosti a hloubce. Copland, Američan židovského původu, studoval jako řada jiných významných autorů 20. století v Paříži u Nadii Boulanger a později v Tanglewoodu mj. spolu s Bohuslavem Martinů učil Jana Nováka, jehož oratorium Dido uvedla filharmonie o tři týdny dříve. Skladba vznikla v roce 1942 na objednávku petrohradského rodáka židovského původu Andre Kostelanetze a měla za úkol zdůraznit pocit vlastenectví, svobody, hrdinství a zejména osvícenosti a etických postojů politických představitelů. Což je zvlášť v dnešní době, typické absencí jakýchkoliv skutečných politických a společenských, tím méně duchovních vizí a osobností navýsost důležité. Melodram vychází z Lincolnových projevů a je proložen charakteristikami jeho osobnosti, jež na dlouho dopředu nasměrovala vývoj své země a výrazným způsobem se zasadila o rasové zrovnoprávnění, zrušení otroctví a šíření demokracie.

Brian Caspe, Case Scaglione a Filharmonie Brno, foto Jiří Jelínek Brian Caspe, Case Scaglione a Filharmonie Brnofoto: Jiří Jelínek

Třetí symfonii věnoval Ludwig van Beethoven Napoleonovi. Po jeho korunovaci nicméně první stránky partitury roztrhal a opatřil ji neutrálním názvem Eroica.  Čtyřvětá symfonie je apoteózou hrdinství a významu velkých osobností pro společnost. Každý z nás, i ti dokonalí a největší, máme své krize, pochyby o správnosti své cesty a jednání a všichni jsme si rovni tváří tvář smrti, jejíž téma zde zaznělo v symfonické tvorbě vůbec poprvé.

Velkou zásluhu na celkově vynikajícím koncertě měl svěží a bezprostřední, entuziastický, svým způsobem trochu showman, ale přirozený a dokonalý profesionál Case Scaglione. Mladý dirigent, Američan, který se do hudby své domoviny dokáže vžít lépe, zvlášť v případě skladeb z amerických dějin, využívajících narážky a odkazy, které Evropanovi tak do detailu známy nejsou. Barevně i zvukově vyvážený, sjednocený orchestr zněl v plné síle, sebevědomě, jistě, přesně. Perfektní byl i v rytmu, což zejména ve druhé větě Ivesovy skladby, kdy jdou dvě kapely proti sobě, nebylo vůbec jednoduché. Hráčské hygieně orchestru prospělo zařazení vídeňské klasiky, kde je každá technická nedokonalost a nesouhra slyšet.

Pokud je dramaturgie smysluplně a dobře vystavěná, nezaleknou se posluchači ani „modernějších“ skladeb a budou se postupně otevírat a sami od sebe zajímat o novější a současnější tvorbu. Je to běh na dlouhou trať, který se ale po všech stránkách vyplatí. Odměnou všem bude i nový, moderní koncertní sál, v němž bude znít moderní, současná hudba, tak jak je to ostatně v Brně už od dob Janáčka zvykem. Po oba večery byl sál plný, posluchači pozorně naslouchali a odměnili účinkující dlouhým potleskem ve stoje.

Lenka Nota

Skladatelka, muzikoložka, hudební publicistka a manažerka. Věnuje se propagaci soudobé hudby, její publicistická i tvůrčí činnost z většího dílu souvisí s tématy žen v umění. V roce 2017 dokončila svou první operu věnovanou největší české spisovatelce Boženě Němcové Jsem kněžna bláznů na libreto filmové dokumentaristky Olgy Sommerové. Od roku 1999 je zastupována ochranným svazem autorským OSA. V roce 1998 spoluzaložila ženskou skladatelskou skupinu HUDBABY. Skupina natočila dva kompaktní disky (HUDBABY, Čekám Tě!), které Lenka připravila také jako produkční. Jako hudební publicistka píše již od dob studií odborné články a recenze do časopisů Harmonie, Opus musicum, Hudobný život a Slovenská hudba. Jako externistka spolupracuje s ČRo Vltava, pro kterou pravidelně připravuje autorské pořady věnované soudobé hudbě a kulturnímu dění v České republice, na Slovensku a v Rakousku. O ženské skladatelské tvorbě v Čechách referovala mj. na konferencích věnovaných ženské tématice v Kasselu v Německu, ve Fiuggi v Itálii a v Kragujevaci v Srbsku. Od roku 2007 žije ve Vídni, kde působí jako korektorka ve vydavatelství Universal Edition, publicistka a skladatelka ve svobodném povolání. Pro časopis Harmonie píše od roku 1997.

 

 

 

Komentáře

Czech English French German Italian Portuguese Spanish

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam, poskytování funkcí sociálních médií a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.