úterý, 13. srpen 2002

Orff a Stravinskij

Napsal(a) 

Dvořákovu síň zaplnily v pátek 17. 5. tóny skladeb dvou významných autorů 20. století, Carla Orffa a Igora Stravinského. V provedení Pražského komorního sboru s doprovodem třech klavírů a bicích nástrojů zazněly pod vedním Pavla Kühna nejprve dvě Orffovy kantáty na verše Franze Werfela. Veni creator spiritus i Der Gute Mensch připomínaly jistě mnohým slavnou a efektní Carminu buranu, obsahově šlo ale o poněkud odlišnou myšlenkovou rovinu. Je veliká škoda, že se v programu koncertu neobjevil překlad textu, zvlášť jde-li o díla, která nejsou publiku tak dobře známa (u spisovatele, jako je Franz Werfel, by to jistě stálo za to). Orffova hudba zaplnila koncertní síň s takovou intenzitou, jakou dnes zažíváme v kinech se zvukem "dolby surround". Sbor i instrumentalisté předvedli kvalitní nastudování, pouze výslovnost mohla být výraznější a méně "česká". Vrcholem večera bylo Stravinského dílo Svatba , v němž se interpretům podařilo navodit slavnostní atmosféru a rozehrát před očima posluchačů koláž lidových rčení a pravoslavných rituálů. Sólisti se svých úloh zhostili osobitě a přesvědčivě: nevinně jemná, pěvecky stále lepší Simona Houda-Šaturová , zvukomalebně dramatická Lenka Kučerová , spolehlivě výrazový a expresivní Vladimír Doležal i mužně zemitý Richard Novák . Následující Canticum sacrum i Žalmová symfonie (s Komorním orchestrem Pražským symfoniků ) se sice drželo ve standardně kvalitní rovině, ale postrádalo už předchozí napětí i nasazení - proto možná nebyly kontrasty tak výrazné a ostré. Večer ovšem ve výsledné podobě vyzněl jako důstojná a příjemná oslava obou autorů.

Dina Šnejdarová

Hudbě se věnuje přibližně od svých pěti let. Postupně prošla školením klavír-varhany-cembalo-dirigování-liturgická praxe-základy zpěvu a muzikologie (FF UK), souběžně s tím se řadu let věnovala klasickému baletu pod vedením nezapomenutelné Dagmar Špryslové a krátce též scénickému tanci (Vysokoškolský umělecký soubor, dnes Taneční centrum Praha). Její „hudební mámou“ se stala pedagožka Alena Kuklová, rodačka z Poličky, díky níž neztratila radost z hudby a přibližně v devíti letech objevila tvorbu 20. století, zejména Bohuslava Martinů a Bély Bartóka. Za průnik do hudebně-analytického myšlení vděčí varhanici Miroslavě Svobodové, za překonání obav z improvizace Jitce Chaloupkové (Konzervatoř České Budějovice). V muzikologii se soustředila na hudbu starších období. Pracovala jako zástupkyně šéfredaktora Harmonie, spolupracovnice ČRo Vltava, editorka koncertních programů FOK, knihovnice Hudebního oddělení NK ČR. V současné době se věnuje vzdělávání svých dvou dcer a hudební publicistice (Harmonie, Czech Music Quaterly, FOK, Česká filharmonie, Pražské jaro), provozuje též autorský Dinin nevyvážený blog (dinasnejdar.blogspot.cz). Jejím nej- autorem je již od dětství Johann Sebastian Bach.

Komentáře

Czech English French German Italian Portuguese Spanish

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam, poskytování funkcí sociálních médií a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.